Po 4 letech příprav se Příběhy z Camina konečně staly skutečnou knihou. ❤️
Na své druhé pouti Camino de Santiago jsem sama ušla přes 400 kilometrů po trase Camino Primitivo – jedné z nejkrásnějších a zároveň nejnáročnějších tras Svatojakubské cesty. Potkala jsem na ní desítky poutníků, jejichž příběhy mě inspirovaly natolik, že z toho vznikla kniha. Tu jsem sama také ilustrovala a připravila pro ni veškerou grafiku.
O čem kniha Příběhy z Camina je
Veronika, spontánní cestovatelka s talentem přitahovat bizarní situace, se po ztrátě zaměstnání rozhodne vydat na svou druhou pouť do Compostely. Autostopem dorazí do španělského Ovieda, kde začíná horská trasa Camino Primitivo. Jenže uprostřed sezóny se z pouti stává závod o nocleh, místo klidu přichází chaos – a právě tehdy přichází i ty největší zázraky.
Kniha přináší nejen pohled na samotnou cestu, ale hlavně na lidi, kteří se po ní vydávají – každý z jiného důvodu, ale s podobnou touhou najít něco, co nám v životě často chybí.
Příběhy z Camina: Ukázka z knížky
Příběh vzniku knihy Příběhy z Camina
Jak jsem už zmínila, na knize jsem pracovala celkem 4 roky a vytvořila jsem pro ni kromě textů i autorské ilustrace, ilustrované mapy, veškerou grafiku a sazbu včetně poutnického merche, který si zde můžeš taky zakoupit. Byla to náročná, ale krásná cesta, která mě neskutečně bavila. ☺️
Při psaní knihy jsem měla pocit, jako bych šla celou cestu znovu – a to v době, kdy jsem sama ze zdravotních důvodů cestovat nemohla. Proto bych knihu chtěla věnovat mimo jiné všem, kteří cestovat nemůžou nebo k tomu hledají odvahu.
Po předprodeji na Donio.cz si můžeš cestopis zakoupit nově i tady na e-shopu. Pokud máš knihu už přečtenou, budu moc ráda za její hodnocení v Databázi knih.
Název Camino Primitivo, nejstarší trasy do španělského Santiago de Compostely, by se dal přeložit jako Původní trasa. Není divu, jeho historie se datuje až do 10. století. Na této trase Svatojakubské pouti se můžeš těšit nejen na množství středověkých památek, ale čeká tě i nedotčená horská krajina, vedoucí španělským regionem Asturie.
Camino Primitivo je trasou mnoha nej. Jedná se o nejstarší trasu, po které proudili první poutníci. Najdeš tady spoustu historických památek, měst, hradů, a dokonce i první poutnické útulny z 11. století (v etapě přes Hospitales). Starobylá atmosféra tě bude provázet na každém kroku. Například město Lugo v polovině cesty do Santiaga postavili Římani už kolem roku 14 př. n. l.
Historická útulna z dob, kdy po trase proudili první poutníci
Trasa je sice považovaná za jednu z nejnáročnějších pro svůj horský terén, ale nemusíš mít obavy – zvládla jsem to i já, a to jsem netrénovala (nezapomínej však na důkladný strečink). Odměnou při náročnějších dnech ti ale budou výhledy na dechberoucí horské masivy Asturie. Není divu, že je Camino Primitivo považované za jednu z nejkrásnějších tras Svatojakubské pouti.
Kde začíná Camino Primitivo?
Camino Primitivo začíná ve městě Oviedo, hlavním městě asturského regionu ve Španělsku. Navštívit někdejší hlavní město Španělska stojí za to, doporučuji tedy dorazit už den předem a město si prohlédnout. Historickému jádru, složenému z barevných španělských domků, dominuje majestátní katedrála sv. Salvadora. Chrám postavený ve 13. století je dokonce zapsán na seznamu kulturního dědictví UNESCO.
Oviedo stojí za návštěvu
Pokud chceš ochutnat místní speciality, zavítej v Oviedu na ulici Gascona, kde najdeš restaurace s typickou asturskou kuchyní. Za nejznámější jídlo se považuje fabada – jedná se o bílé fazole, doplněné paprikovou klobásou, jelitem a dalšími druhy masa. Milovníci uzenin a sýrů si přijdou na své, místní jídelníček je těžkými chody proslulý. Co se týče nápojů, za typický drink se považuje nakyslý asturský cider, který se nalévá z výšky pro zvýraznění chuti.
TIP: V Oviedu se nacházejí dva obchody Decathlon. Pokud nechceš platit za odbavené zavazadlo, doporučuji koupit si trekové hole až na místě (v příručním zavazadle hole být nesmí).
Kolik km měří Camino Primitivo?
Délka Camino Primitivo je přibližně 320 km a její absolvování ti zabere zhruba dva týdny. Trasa tě provede asturskou krajinou až do Galicie, kde se u města Melide napojuje na Camino Francés. Pro svoji délku je ideální trasou pro ty, kteří si nemůžou dovolit delší dovolenou v práci.
Etapa přes tzv. Hospitales patří mezi nejkrásnější
Pokud máš víc času, můžeš si pouť prodloužit o další týden a ze Santiaga pokračovat po Camino Finisterre až do měst Finisterre a Muxía. Tato zhruba 100kilometrová trasa tě dovede až k oceánu a stojí rozhodně za to.
Kdy vyrazit na cestu?
Ideální doba vydat se na Camino Primitivo je obvykle od jara do podzimu. Teplé počasí a delší dny ti umožní lépe si užít krásy asturské krajiny. Pamatuj si ale, že počasí v horách může být nepředvídatelné, a je vždy dobré být připraven na změny. Severozápadní Španělsko je obecně trochu deštivější, proto si určitě vezmi pláštěnku a nepromokavé boty.
V horách se může počasí rychle měnit
Srovnání s jinými trasami
Camino Primivito sice nenabízí tak hustou síť ubytoven jako známější Camino Francés nebo Camino Portugués, což ale nemusí být vyloženě na škodu. Poutnické ubytovny (neboli albergue) jsou vzdálené každých cca 20-25 km, proto budeš v cílové destinaci mnohdy potkávat stejné lidi. To nabízí skvělou příležitost navázat nová přátelství a zažít atmosféru pravé poutnické komunity.
Velký přehled všech tras do Svatojakubské cesty najdeš v tomto článku.
Pro svůj náročnější profil a větší vzdálenosti mezi cílovými destinacemi trasu doporučuju spíš pro zkušenější poutníky (pro první pouť bývá vhodnější vybrat si francouzskou nebo portugalskou trasu). Taky zdroje pitné vody nebo možnost nákupu potravin někdy bývají omezenější, je tedy rozumné mít v zásobě svačinu a aspoň litr vody.
Vodní nádrž Salime
Trochu větší náročnost se ale stonásobně vyplatí – Camino Primitivo je opravdu skvostné. Absolvovat tuto trasu ve spojení s Camino Finisterre bylo jedním z mých nejkrásnějších zážitků. O Camino Primitivo + Camino Finisterre mi právě vychází druhá kniha Příběhy z Camina. Nechybí v ní ani bonus – zážitky z mého českého Camina.
Cestování stopem je zábava. Pokud chceš zažít opravdové dobrodružství, poznat nové lidi a máš časovou rezervu, autostop může být to pravé. V tomhle článku najdeš tipy, jak si užít stopování naplno a bezpečně.
Ať už se potřebuješ dopravit na fesťák ve vedlejší vesnici nebo podniknout dobrodružnou výpravu kolem světa, autostopem nic nezkazíš. Stačí dát na pár osvědčených tipů a především, být časově flexibilní. Protože i cesta může být cíl. A u autostopu to platí dvojnásobně.
Mít u sebe ceduli s destinací je jedním z hlavních receptů na úspěšný stop. Je vhodné napsat na ceduli název většího města, které leží směrem, kam se chystáš. Například, když stopuješ do vesnice 50 km před Brnem, je lepší napsat na ceduli Brno. Řidiči si tak hned udělají představu, kam jedeš. Případně můžeš napsat rovnou název státu.
Na cestování stopem si určitě vezmi tlustý lihový fix. Nápis by měl být dobře čitelný i z větší dálky. Dobře ti taky poslouží pár kartonů z krabice, kterou ukořistíš třeba v supermarketu.
Někdy je dobré vyzkoušet i dva různé nápisy
Rada pro sólo stopařky
Když stopuju sama, ceduli si radši neberu. Lépe se mi vymlouvá, že jedu jinam, pokud se mi řidič nepozdává. Ve dvou ovšem ceduli bereme vždycky a případné výmluvy pro řidiče si vymyslíme jiné.
Při stopu dej na intuici
99 % procent řidičů jsou skvělí. Většina lidí, kteří berou stopaře, buď v minulosti taky cestovala stopem, nebo chtějí udělat dobrý skutek. Říká se, že idioti stopaře neberou. Vždycky však dávej na svoji intuici a pokud se ti řidič nepozdává, do auta nenastupuj, případně vystup dřív.
Ze zhruba 100 autostopů jsme s kamarádkou odmítly řidiče jenom jednou se slovy, že mi zrovna přišla SMS od kamaráda, že pro nás dojede autem (nic lepšího mě v té chvíli nenapadlo). Dá se ale vymluvit i tak, že jedeš jinam (pokud nemáš ceduli), nebo že jezdíš jenom se ženami apod. Případným „nezlobte se, ale nepojedu s vámi“ taky nic nezkazíš.
Každopádně, ostatních 99 řidičů bylo výborných. Často nám i nabízeli vodu, jídlo, provedení městem, místo k přespání nebo postavení stanu. Při autostopu je tedy vhodné mít časovou rezervu a nelpět na své destinaci. Co je na cestování stopem nejlepší, je právě cesta.
Díky autostopu se často dostaneš na místa, o kterých jsi neměl ani ponětí (inverze v Pyrenejích)
Jak najít správné místo na autostop
Výběr správného místa na stop je základem úspěchu. Všemi deseti můžu doporučit mapu na stránkách Hichwiki, která funguje i jako mobilní aplikace. Najdeš tam body s konkrétními místy na stop, hodnocené lidmi, kteří je už vyzkoušeli.
Obecné tipy:
Vždycky vybírej místa, kde se dá bezpečně zastavit. Například nájezdy na dálnici, autobusové zastávky nebo širší krajnice u silnic. Nikdy nestopuj na dálnici!
Nejlepší je stopovat až za městy a za křižovatkami. Musí být patrné, kterým směrem chceš jet.
Důležitá je i viditelnost. Pokud je to možné, vyvaruj se stopování za tmy.
V pustině se často stopuje lépe než ve městě
Pokud řidič míří do většího města, které se ti nechce prozkoumat, domluv se s řidičem, jestli by tě mohl vysadit až za městem, případně na benzince.
Benzinky nebo parkoviště (například u motorestů) jsou ideálním místem ke stopu. Vyplatí se překonat stud a ptát se přímo řidičů. Sleduj SPZ konkrétních aut – když například míříš do Bratislavy, hledej bratislavské značky apod.
Skvělou možností jsou řidiči kamionů. Na autostopu staví málokdy, takže se jich zkus ptát napřímo na benzinkách nebo odpočívadlech. Často jsou za společnost na cestách rádi.
Cesta kamionem je vždycky zážitek
Některé země mívají u silnic speciální místa pro autostop (například Holandsko nebo Izrael). Je dobré si zjistit dopředu informace o konkrétní zemi.
Když ti řidič nabídne svézt pouze 5 km, zatímco stopuješ do 400 km vzdáleného města, je lepší řidiče odmítnout a počkat na někoho, kdo pojede dál. Pokud se nejedná o případ, že tě řidič zaveze na místo, kde se stopuje líp.
Pro efektivnější komunikaci s řidičem se hodí mít stažené v telefonu offline mapy (aplikace Mapy.cz mi přijde asi nejlepší), abys mohl rychle najít, kde se nachází místo, kam řidič jede.
Cestovat stopem s někým, nebo sám?
Sólo stopování se považuje za jednodušší, a s parťákem zase za bezpečnější. Ale není to pravidlo. Několikrát jsme už úspěšně stopovali i ve třech, naopak sama jsem už párkrát měla problém, aby mi někdo zastavil. Jednou jsem dokonce na místě pro stopaře čekala, až stopnou auto tři kluci, kteří dorazili přede mnou. K mému úžasu, někdo jim zastavil do 5 minut. Cestování stopem je zkrátka o štěstí.
wild camping ti na cestách stopem zajistí potřebnou flexibilitu
Říká se, že dva a víc kluků to má na stopu nejtěžší. Někdy je rozumnější, když se ostatní schovají (nebo posadí o kousek dál) a po zastavení vozidla se řidiče zeptáš, jestli může vzít všechny. Většinou to nebývá problém. Už jsem to párkrát zažila z pozice stopaře i řidiče.
Buď tím, koho je radost svézt
Snaž se, abys už na první pohled působil jako někdo, komu je radost zastavit. Během stopování nenos sluneční brýle a čepici, aby ti bylo vidět do očí, a s řidičiudržuj oční kontakt. Usmívej se a zkus si zachovat pozitivní naladění. Ať čekáš, jak dlouho, to správné auto zastaví.
Ukulele je super společníkem na cestách
Pokud plánuješ cestovat stopem, dbej na osobní hygienu. Mastnými vlasy a špinavým oblečením moc dobrý dojem neuděláš. Smradlavé prádlo pravidelně per nebo pořádně zabal do sáčku a schovej na dno batohu. Není nic horšího než nabrat stopaře, který smrdí jako bezdomovec. Když nemáš možnost mýt si pravidelně vlasy, používej aspoň suchý šampon. A rozhodně si v autě nevyzouvej boty (ano, i takové historky už jsem slyšela)!
Řidiči berou stopaře převážně pro to, aby jim na cestě dělali společnost. Odvděč se řidičům za jejich ochotu tím, že si s nimi budeš povídat a bavit je svými cestovatelskými historkami. A pokud cítíš, že řidič zrovna sdílný není, nic se neděje. Ne každý stojí o konverzaci.
Dej si pozor na místní zvyky
Pozor, gesta pro autostop se v různých zemích liší. Klasický zdvižený palec funguje v Evropě a Severní Americe, ale na jiných kontinentech se zvyky různí.
V Jižní Americepalec zpravidla nemíří vzhůru, ale směrem za stopaře.
Naopak v Austrálii a Oceánii nebo v Izraeli se stopuje ukazováčkem, namířeným směrem k zemi.
V některých asijských zemích je zvykem stopovat máváním ruky.
Před stopováním v exotičtějších zemích si radši nastuduj místní pravidla, aby ses neztrapnil nebo někoho neurazil. Podle Hitchwiki má v zemích jako Írán, Thajsko nebo Bangladéš palec nahoru stejný význam jako vztyčený prostředníček.
Je cestování stopem bezpečné pro ženy?
Cestování stopem je pro ženy bezpečné, pokud dodržuješ pravidlo číslo jedna – dát na intuici. Pamatuj, že není ostuda řidiče odmítnout nebo z auta vystoupit. Jak už jsem zmínila, pro sólo cestovatelky je bezpečnější nemít u sebe ceduli s nápisem, kam jedeš, pro lepší vymlouvání se řidičům.
Ať už stopuješ sama, nebo s kamarádkou, je dobré mít u sebe něco na sebeobranu, například nůž nebo pepřák. Měj ho však v autě u sebe a dopředu si vyzkoušej, jak funguje. Batoh si nikdy nedávej do kufru, ale měj ho vždycky po ruce, abys mohla případně rychle vystoupit (tohle pravidlo platí i pro muže).
Některé sólo cestovatelky nosí zejména v Asii nebo v Africe na ruce prsten a předstírají, že je v cílové destinaci čeká manžel. Už jsem slyšela i o doporučeních ofotit si pro jistotu s předstihem SPZ zastavujícího auta, a pokud se necítíš bezpečně, odeslat ji někomu známému a řidiče na to upozornit. Tuhle metodu jsem ale zatím nikdy nepoužila.
Moje zkušenosti s cestováním stopem
Autostop patří mezi mé oblíbené způsoby cestování. Stopem jsem už procestovala zhruba 10 tisíc kilometrů v nejrůznějších evropských zemích. Mimo Evropu jsem zatím stopovala v Izraeli a Palestině. Autostop jsem vyzkoušela s partou, kamarádkou nebo kamarádem, přítelem a často i sama. V naprosté většině případů se jednalo o super zkušenost, kdy jsem potkala přátelské a milé lidi všech profesí (k nejzajímavějším patřil asi profesionální kouzelník). Většina z nich taky dřív cestovala stopem.
Trasa stopařské výpravy z Rožnova do Porta
Několikrát se nám stalo, že nám řidiči sami nabídli na dálničních odpočívadlech svezení, aniž bychom vůbec začaly stopovat (cestovatelky zkrátka poznáš na první pohled). Jednou nám dokonce stopnul auto samotný řidič, který nás vysadil. Mezi nejzajímavější vozidla, která nám zatím zastavila, řadím sanitku, která zrovna neměla pohotovost, nebo policejní motorky na Tour de France.
Řidiči nás mnohdy zavezli mnohem dál, než původně zamýšleli, nebo nám nabídli odvoz na jiné místo, než jsme měly v plánu. Když jsme nabídku přijaly, jednalo se vždycky o skvělá místa, proto se u cestování stopem vyplatí nevázat se na své plány.
Sanitka, která nám zastavila ve Francii
Nejlepší a nejhorší země na autostop
Autostop je hodně o štěstí. Podle mě neexistují vyloženě špatné nebo dobré země pro stopaře. Při stopování v Rakousku nás varovali, že ve Švýcarsku budeme mít problém chytnout auto. K našemu překvapení, stopování tam šlo opravdu hladce. Ve Švýcarsku nás zase varovali před Francií. Opět bez problémů. Ve Francii před Španělskem a tak dále…
Za nejlepší země na stop se obecně považují státy Východní Evropy, Island nebo Nový Zéland. Výborné zkušenosti mám se stopováním ve Francii, Skotsku nebo Izraeli.
V Izraeli patří autostop mezi oblíbené způsoby dopravy
Říká se, že nejhorší je stopování v Jižní Evropě – Španělsku, Portugalsku a Itálii. Vyzkoušela jsem všechny z těchto zemí, často i několikrát, a nikdy jsem problém neměla. Ani ve Španělsku, které je prý absolutně nejhorší. Naopak, stopování ve Španělsku mi šlo dobře, ale jak říkám, vždycky je to o štěstí. Stopem jsem se dopravila i na svou druhou pěší pouť do Compostely, trasu Camino Primitivo, o které píšu svoji novou knížku (o samotné pouti i autostopu). Více informací najdeš na mé facebookové stránce Veronika on the Road.
Kempování na divoko neboli wild camping je skvělým spojením dobrodružství a svobody pohybu. Dá se dobře zkombinovat například s autostopem nebo turistikou. V tomhle článku najdeš tipy, jak na to.
Kempování ve volné přírodě je zábava. Nejenže ušetříš za ubytování, ale hlavně zažiješ opravdové dobrodružství. Navíc nejsi vázaný místem k přespání, takže si můžeš ustlat i v odlehlých oblastech. Mít možnost užít si ticho v krásné přírodě a noční oblohu plnou hvězd je zážitek.
Každopádně svoboda stanování s sebou přináší zodpovědnost. Wild camping se nedá praktikovat úplně všude. Vzít v potaz musíš nejen případný zákaz kempování, ale i další věci, jako například terén, počasí nebo zvířata.
Je wild camping legální? Ano, ale ne všude! Při stanování je vždy rozumné nastudovat si dopředu pravidla konkrétní země. Například v Rakousku, Švýcarsku, Chorvatsku nebo Nizozemsku je kempování na divoko oficiálně zakázáno, nicméně zpravidla bývá tolerována jedna noc. To však neplatí v přírodních rezervacích, kde si koleduješ o vysokou pokutu. Výjimkou je bivakování nebo spaní pod tarpem. Můžeš si ho postavit prakticky kdekoliv.
Stanování nadivoko je naopak nakloněná Skandinávie, Pobaltí, Rumunsko nebo Irsko. Více informací najdeš na mapě níže.
Jak najít vhodné místo k přespání
Obecně doporučuji najít si místo dál od lidí (městské parky opravdu nejsou vhodné), postavit stan až po setmění a brzy ráno vyrazit jinam. V České republice se nicméně doporučuje to s nenápadností nepřehánět a mít na sobě nějaké reflexní prvky, případně používat baterku, kvůli myslivcům. Pravidlem číslo jedna je vždycky po sobě uklidit, chovat se tiše a místo uvést do původního stavu.
wild camping u jednoho z mostů v Portu
Plácek pro přespání by měl být pokud možno rovinatý, bez hrbolů, ostrých kamenů nebo větví. Vhodné je vybrat si místo v závětří, vyhýbej se ale skalním převisům kvůli padajícím kamenům. Za většího větru nebo bouřky nestavěj stan pod vysoké stromy kvůli padajícím větvím. Pozor taky na nahnilé stromy, které můžou padat!
Stan je užitečné stavět poblíž zdroje pitné vody, ale ne hned vedle řeky / potoka. V případě deště by se mohla vylít z koryta. Při spaní na pláži si lehni dál od pobřeží kvůli přílivu. Například hladina oceánu mívá tendence se posunout i v řádu pár desítek metrů!
V Algarve jsme si ustlali na pláži v jeskyni
Pozor na stanování v bouřce!
Počasí je při wild campingu jednou z nejdůležitějších věcí, které brát v potaz. A zároveň jednou z nejpodceňovanějších. Spát v dešti sice není úplný mordor, ale pozor na bouřku! V létě můžou přijít z ničeho nic. Při spaní venku proto nezapomínej sledovat předpověď počasí (například za pomocí meteo radaru v některé z mobilních aplikací) a podle toho zvol místo přespání.
Pokud při campingu zaslechneš bouřku z povzdálí (vzdálenost mezi hromem a bleskem je kolem 30 sekund) a máš možnost schovat se do auta nebo nějaké budovy s hromosvodem, vyplatí se to využít a zůstat v úkrytu ideálně ještě 30 minut po odeznění bouřky. Pokud tuhle možnost nemáš, posaď se ideálně na suchou karimatku (nebo něco podobného). Nezůstávej sedět jen na samotné podlážce stanu a rozhodně se nedotýkej stěn stanu nebo kovových předmětů.
U ztrouchnivělých stromů stan rozhodně nestavěj!
Při bouřce je vhodnější stavět stan do mladého lesa s nízkými stromky nebo do údolí. Rozhodně stan nestavěj na okraji louky u vysokých stromů nebo na vyvýšených místech.
Jak je to s jídlem a pitím?
U wild campingu nezapomínej na dostatečné zásoby jídla a vody. Je vhodné si dopředu zjistit, kde se po cestě nacházejí různé obchody a podle toho plánovat. Skvělou aplikací, používanou i v zahraničí, jsou české Mapy.cz, které fungují i v offline módu.
Některá místa jsou pro stanování na divoko jako stvořená
Stan je dobré stavět v blízkosti zdroje pitné vody, ale není to nutnost. Vhodným pomocníkem na cestách jsou v tomhle případě dezinfekční tablety nebo filtry na vodu, díky kterým je voda nezávadná. V evropských horách se ale většinou dá pít voda z horských potoků i bez filtrace.
Fajn pomocníkem při kempování je cestovní vařič. Při jeho používání si však dávej opravdový pozor na povrch, kde vaříš, abys nezpůsobil požár. Ideální je vařit na rovné, nehořlavé podložce. Při vaření měj vždycky pro jistotu po ruce dostatek vody.
Vařič měj položený na rovném, zpevněném povrchu
Skladování jídla při wild campingu
Jídlo přes noc rozhodně nenechávej ve stanu. Přitahuješ tak nechtěnou pozornost medvědů a dalších lesních zvířátek. Zkušení cestovatelé radí pořádně uzavřít všechna balení a jídlo umístit do zavázané igelitky. Tu pak v ideálním případě pověs na pořádný strom cca 100 metrů od tvého tábořiště. Taška by měla být minimálně 3-6 metrů vysoko a alespoň 1 metr od kmene.
Najít vhodné místo k připevnění tašky bývá někdy kumšt
V zemích s vysokým výskytem medvědů (např. USA a Kanada) je vhodné mít u sebe sprej na medvědy. Medvědi jsou vesměs plachá zvířata, takže pokud děláš při chůzi hluk, měli by se tě vyvarovat. Někteří lidé u sebe nosí pro tyto účely rolničku.
Vybavení na wild camping
Výběr správného vybavení na wild camping je dobré nepodceňovat. Důležitou roli hrají nejen počasí a večerní teploty, ale taky délka cestování. Řadíš se spíš mezi otužilce, nebo zimomřivce? I to se vyplatí mít při nákupu na mysli. Ne nadarmo se spacáku, karimatce a stanu říká velká trojka. Právě tyhle tři věci mají nemalý podíl na komfortu tvého spaní a váhu batohu. Pokud se chystáš na dlouhodobější trek, vyplatí se investice do ultralight vybavení.
Při dlouhodobém cestování je lepší na vybavení nešetřit
Výběr stanu na wild camping
Cena kvalitního ultralight stanu se sice pohybuje mezi 5-15 tisíci, ale ulehčí zádům i v řádu několika kilogramů. Při výběru nezapomeň, aby byl ve stanu prostor na krosnu, například v předsíňce. Případně si pořiď trochu větší stan, abys mohl dát batoh dovnitř.
Jak vybrat správný spacák
U spacáku panují celkem razantní rozdíly, co se týče ceny i hmotnosti. Péřový spacák váží i o kilo méně než syntetický spacák a umožňuje mnohem vyšší tepelný komfort. Nicméně, je dražší, náročnější na údržbu a pokud ti navlhne, na rozdíl od syntetiky ztrácí tepelné vlastnosti. Některé luxusní značky (např. Cumulus nebo Patizon) jsou však už opatřené voděvzdornou vrstvou, která péřový spacák ochrání.
Komfortní teplotou spacáku by se měly řídit převážně ženy a zimomřivější lidé. Limitní teplota se vztahuje ke sportovně založeným mužům nebo otužilejším jedincům. Na extrémní teplotu se při výběru spacáku dívat nemusíš, jedná se o teplotu, při které hrozí podchlazení nebo poškození organismu.
Na wild camping si pořiď minimálně třísezónní spacák, v zimních měsících nebo při náročnějších podmínkách (například na treku v Himalájích) zvol raději zimní spacák plněný peřím. Letní spacáky doporučuji jedině na spaní vevnitř, například v ubytovnách na Camino de Santiago.
Druhy karimatek na kempování
Na tepelném komfortu má vysoký podíl karimatka. Klasická pěnová karimatka, tě sice moc nezahřeje, ale její výhodou je nízká cena a hmotnost. Pokud si potrpíš na pohodlí, vyplatí se investice do nafukovací karimatky, která zaručuje větší pohodlí i tepelnou izolaci. Pozor ale na terén, kde stanuješ, abys karimatku nepropíchl o kámen. Samonafukovací karimatky jsou vhodnější spíš k cestování autem, protože jsou o něco těžší. Nicméně jsou zárukou komfortního spánku a rychlého nafouknutí.
Chystáš se na Camino Francés? S naším průvodcem ti TOP místa neuniknou. Co si na nejznámější trase poutní cesty do Santiaga nesmíš nechat ujít?
Camino Francés je na zajímavá místa opravdu bohaté. Protože tě 800kilometrová trasaprovede napříč celým Španělskem, můžeš se těšit na skutečně pestrou krajinu. Od horských masivů přes nekonečnou polopoušť, louky a pastviny až po lesy tak zarostlé, že si připadáš jako v Amazonii. To vše doplněné historické skvosty, ať už jde o města, chrámy, hrady a zámky nebo umění.
Pokud si chceš paletu rozmanitosti ještě rozšířit, můžeš si cestu prodloužit až k oceánu, do městeček Finisterre a Muxíe. Dojít až na samotný konec světa, jak věřili staří Římané, je velkým zážitkem.
Na jaká místa se na Camino Francés tedy můžeš těšit?
Pyreneje, skvělý start Camino Francés
První etapa z městečka Saint-Jean-Pied-de-Port do 28 km vzdáleného Roncesvalles je sice náročnější, ale stojí za to. Kráčet poklidnou pyrenejskou krajinou, kochat se inverzí a užívat si výhledy do okolí je skvělé zahájení poutě do Santiaga.
Chceš si Pyreneje opravdu užít? Slyšela jsem dobré ohlasy na poutnickou ubytovnu v horské vesničce Orisson, ležící zhruba 9 km od Saint-Jean-Pied-de-Port. Je však nutná rezervace předem. Kontakty najdeš na webu Gronze.com.
Alto del Perdón
Alto del Perdón neboli Kopec odpuštění, na který vystoupáš během prvních dní na pouti, je považován za jedno z ikonických míst na trase. Na 1036 metrů vysoké hoře najdeš slavné bronzové sousoší poutníků.
Vinná fontána: atrakce na Camino Francés
Rarita na Camino de Santiago. Zhruba 2 kilometry za městem Estella (které mimochodem taky stojí za návštěvu pro svoji historickou architekturu) si poutník může načepovat víno ve vinné fontáně. A to v neomezeném množství! Majitelé její obsah pravidelně doplňují. Pozor ale, ovíněný se chodí poměrně ztěžka (mám to vyzkoušeno). 😀
Burgos
Množství památek, ubytovacích zařízení, obchodů a restaurací dělají z Burgos ideální destinaci pro den volna. Městu architektury dominuje katedrála Panny Marie, která se řadí mezi jednu z největších katedrál ve Španělsku. Její gotický interiér musíš vidět.
Sahagún: polovina trasy Camino Francés
Historické městečko, kde se prolíná arabská, židovská a křesťanská architektura, najdeš v tzv. Mesetě, nekonečné polopoušti mezi městy Burgos a León. Sahagún leží přesně v půlce cesty, takže si tu můžeš vyzvednout certifikát o absolvování poloviny trasy Camino de Santiago.
Jaké jsou další trasy Camino de Santiago?
Velký průvodce nejznámějšími trasami Svatojakubské cesty najdeš ZDE.
León
León, město zhruba 300 km od Santiaga, je známé jako město gastronomie. K objednávce libovolného nápoje v baru nebo restauraci totiž automaticky dostaneš zdarma tapas (menší porci jídla). Výborné jídlo a pití, pestrobarevná architektura, historické památky a množství služeb… co víc si přát? León je zkrátka ideálním místem, kde strávit den volna.
Astorga
Městečko s pouhými 11 tisíci obyvateli je domovem Palacio Episcopal, zámku jako z Disney pohádky, který navrhl Antonio Gaudí. Pro svoji odlehlost a malou rozlohu tady moc turistů nezavítá, takže si památku můžeš užít bez davů návštěvníků.
Hrad v Ponferradě
Hrad postavený ve 12. století sloužil jako sídlo rytířů, zajišťujících bezpečný průchod pro poutníky. Jedná se o jeden z nejzachovalejších hradů, jaký jsem kdy viděla.
Cruz de Ferro: ikonický bod Camino Francés
Cruz de Ferro je legendární vrchol s železným křížem, kam poutníci přinášejí kameny za své těžkosti a prosby. Vrcholek kopce je přímo tvořený těmito kameny. Místo bylo dějištěm i několika filmů, například Pouť nebo seriálu 3 Caminos.
Hledáš další inspiraci na pouť?
O Camino Francés jsem napsala knížku Zažít svobodu každý den. Najdeš v ní inspirativní myšlenky, příběhy poutníků, ale i praktické rady včetně seznamu věcí, co si sbalit, nebo odpovědi na nejčastější dotazy. Více informací ZDE.
O Cebreiro
Mystická hora O Cebreiro, ze které poklidná atmosféra doslova srší, se nachází v regionu Galicie. Na vrcholu hory leží rozlehlý albergue, několik domků a kamenný kostelík, který byl ve 13. století svědkem eucharistického zázraku.
Santiago de Compostela
Co bychom to byli za poutníky, kdybychom nezmínili také náš cíl. Samozřejmostí je návštěva katedrály sv. Jakuba, kde najdeš hrob stejnojmenného apoštola. Nezapomeň ovšem ani na návštěvu města. Projdi si starodávné uličky ze žulových domků, ochutnej místní specialitu pulpo a la gallega (chobotnici po galicijsku) nebo tradiční pivo Estrella Galicia. Za návštěvu stojí i městský park, odkud je skvělý výhled na město.
Seznam věcí, co si sbalit na Camino de Santiago, není radno podceňovat. Pokud chceš mít jistotu, že jsi na Svatojakubskou cestu nezapomněl/a doma nic podstatného, a zároveň nepotáhneš zbytečnosti, s naším praktickým rádcem neuděláš chybu.
Pamatuj, že batoh na Camino by měl v ideálním případě vážit maximálně 10 % tvé tělesné váhy. Měj na paměti, že na zádech potáhneš i vodu a trochu jídla. Na Svatojakubskou pouť si tedy vezmi jen to nejnutnější. A pokud na něco zapomeneš, nebo to spotřebuješ, dá se to po cestě v pohodě dokoupit. 😊
Pokud na cestě neplánuješ kempovat, vystačíš si bohatě s 30 litrovým batohem. Větší velikost batohu tě bude lákat brát s sebou zbytečnosti. 30 litrový batoh se navíc v pohodě vejde do letadla jako příruční zavazadlo.
Asi si největší zátěž (zejména u holek) tvoří hygienické potřeby. Šampon, kondicionér, sprchový gel, prášek na praní, případně prostředek na mytí nádobí (pokud plánuješ kempovat). Tohle všechno se dá nahradit jediným produktem – šamponem 2 v 1. Tedy, v našem případě 5 v 1. Pokud chceš jít Camino nalehko, vezmi si jen 100 ml lahvičku.
Z dalších hygienických potřeb, co si sbalit na Camino de Santiago, můžu doporučit krémové deodoranty. Váží málo a fakt fungují! Jejich přírodní složení je navíc šetrné k pokožce. Samozřejmostí jsou taky kartáček s pastou a pro případ nouze kapesníčky.
Poutnické albergue jsou vždycky vybavené koupelnou a často i kuchyní.
Co si sbalit na Camino de Santiago za oblečení
Oblečení vybírej s rozumem. Například flísová mikina váží mnohem míň než svetr. Při chůzi se navíc zahřeješ, takže si toho moc neber. Zkušení trekaři doporučují tzv. pravidlo tří – troje spodní prádlo, troje ponožky, troje trička (z toho jedno na spaní). Ano, každý den si musíš prát. Ale na to máš přece šampon 5 v 1.
Z dalšího oblečení doporučuji:
Flísovou mikinu
Pláštěnku, případně nepromokavou větrovku
Kraťasy (v teplých měsících)
Dvoje legíny (případně lehké kalhoty), z toho jedny na spaní
Sportovní podprsenku
Pokrývku hlavy
Pokud nejdeš mimo sezónu nebo Camino del Norte, vystačíš si i s nepromokavou bundou místo pláštěnky.
Co si sbalit na Camino de Santiago za vychytávky
Zkušení poutníci doporučují tyto vymoženosti, co si vzít na Camino de Santiago:
Spínací špendlíky – prádlo v noci zpravidla neuschne. Pro všechny případy měj s sebou pár sichrhajsek, kterými si schnoucí spodky připneš na batoh. Dělá to tak skoro každý poutník, a navíc budeš vypadat jako pravý hipster.
Trekingové hole – říká se, že ulehčují nohám až 30 % tělesné váhy. Pamatuj, že na zádech potáhneš i batoh. Stoprocentně si je vezmi, jinak riskuješ zdravotní potíže.
Měsíčková mast – natírej si jí chodidla každý večer jako prevenci proti puchýřům. Skvěle funguje i na popáleniny od slunce.
Náplasti na puchýře – občas tomu hold neunikneš. Buď tedy připraven/a. Hodí se i sandály na přezutí pro případ, že by se puchýře vymkly kontrole. V případech nouze je fajn střídat boty.
Za připnutí prádla na batoh se nemusíš stydět.
Špunty do uší a maska na oči na spaní – v poutnických ubytovnách na Camino de Santiago nebudeš na pokoji sám. Jednu místnost může sdílet až 100 lidí. A protože mezi námi existují i echt zařezávači nebo hyperaktivci, svítící baterkami v nekřesťanské hodiny, nezapomeň se náležitě vybavit, ať se vyspíš do růžova.
Lehký batůžek, případně plátěná taška – abys nemusel/a chodit po městě s krosnou, až se ubytuješ v albergue (jak se také říká poutnickým ubytovnám).
Doklady a hotovost – kartou se na dost místech platit nedá.
Opalovací krém – další z věcí, co si stoprocentně sbalit na Camino de Santiago. Vezmi si ho, i když hlásí zataženo. Počasí se může mýlit a nezapomeň, že většinu času strávíš venku.
Léky, pokud nějaké bereš – zpravidla se hodí ibuprofen, případně něco proti průjmu. Někteří poutníci nedají dopustit na hořčík.
Zápisník – cestování přináší spoustu inspirace. 😊
Sháníš originální zápisník na cesty?
Velký výběr cestovatelských zápisníků s originálním designem najdeš na našem e-shopu.
Když chceš po cestě kempovat
Pokud plánuješ spát na cestách venku, dej si obzvlášť pozor při výběru vybavení. Nejvíc se dá zádům ušetřit (nebo přitížit) u tzv. velké trojky – spacáku, stanu a karimatky. Pokud chceš vzít cestování nalehko opravdu poctivě, zvaž investici do ultralight vybavení.
I když nemáš kempování v plánu, nezapomeň doma lehký spacák, případně vložku do spacáku. Na poutnických ubytovnách nejsou peřiny! Dobrou volbou je například letní spacák z Decathlonu, který váží jen 0,6 kg.
Kdy je nejlepší doba vydat se na Svatojakubskou cestu? Velký přehled všech tras najdeš v tomhle článku.
Kempování je fajn, ale stan se hodně pronese.
Obecně – jak se sbalit nalehko
Univerzální rada zní – když u některé věci váháš, jestli si ji vzít, nebo ne, nechej ji doma. Karty, šaty, knížka, krém po opalování, lak na vlasy… Všechno se dá případně dokoupit. Záda ti poděkují. Ze seznamu věcí, co si sbalit na Camino de Santiago, vyškrtni i ešus a nádobí (pokud neplánuješ spávat ve stanu). Většina ubytoven má vybavené kuchyně.
Obecně při cestování nalehko platí – pokud jedeš na týden, sbal se, jako bys jel/a na víkend. Pokud jedeš na měsíc, sbal se, jako bys jel/a na týden. 😊 Ovšem u Svatojakubské cesty laťku posouváme ještě o level výš – ať je cesta jakkoliv dlouhá, sbal se, jako bys jel/a na tři dny. Buen Camino!
Chystáš se na Camino de Santiago?
Více informací a tipů včetně odpovědí na nejčastější dotazy o Svatojakubské pouti najdeš v rozšířeném vydání knihy Zažít svobodu každý den.
