• Chiang Mai, Thajsko
• Canggu, Bali
• Da Nang, Vietnam
• Siargao, Filipíny
• Valencie, Španělsko

Chiang Mai, Thajsko

Když si zadáš do Googlu top destinace pro digitální nomády na světě, objeví se ti právě Chiang Mai. Čím je tohle vnitrozemské městečko na severu Thajska tak výjimečné? Hned několika důvody.

Chiang Mai: Proč je považováno za nejlepší destinaci pro digitální nomády

Nízké životní náklady

Za měsíční nájem přes Airbnb jsem zaplatila 11 000 Kč včetně služeb. Na místě se ukázalo, že to bylo zbytečně drahé. Kamarádi, co hledali až na místě, platili v přepočtu zhruba 4 000 Kč měsíčně. A to se jednalo o moderní byty v dobré lokalitě.

Bohatý sociální život

V Chiang Mai si každý digitální nomád přijde na své. Byla jsem členem asi 15 různých WhatsApp skupin, zaměřených vyloženě pro Chiang Mai – nechyběla skupina pro akce, jógu, deskovky, networkingy, spisovatele, karaoke, treky… Denně mi z jedné WhatsApp skupiny chodilo upozornění, jaké akce se ten den konají – bylo jich vždy minimálně 8. Najít si tu nové přátele je tedy opravdu lehké.

Úžasné prostředí

Chiang Mai je krásné historické městečko s největším počtem chrámů na světě – některé zdroje uvádí až 400. Centrum města působí jako vesnička se spoustou zeleně a malebných zákoutí. Zároveň tu najdeš coworkingy, kavárny, restaurace nebo bary.

Kdy vyrazit do Chiang Mai

Ideální dobou pro návštěvu je říjen – únor. Pozor, začátkem roku začíná tzv. „burning season,“ kdy se v nedalekých horách pálí kukuřičná pole. Zápach kouře tou dobou dorazí až do Chiang Mai, kdy se rapidně zhorší kvalita ovzduší. Doporučuji si stáhnout aplikaci na kontrolu kvality ovzduší (např. IQAir) a od ledna ji po očku sledovat.

Canggu, Bali

„Bali je profláklé a plné lidí. Ale až tam dojedeš, pochopíš proč. Je to tam boží,“ řekli mi kamarádi, když jsem v Chiang Mai uvažovala, jestli dát téhle top destinaci pro digitální nomády šanci. Dala jsem. A vůbec toho nelituju.

Proč vyrazit na Bali jako digitální nomád

Úžasné coworkingy

Nikde jinde jsem neviděla tak famózní coworkingy a kavárny jako v Canggu. Že je Canggu rájem digitálních nomádů, tu uvidíš na každém rohu.

Živá komunita

Dalo by se říct, že Canggu je takové nomádské město. Poznat tu nové lidi je opravdu snadné. Spousta kaváren nebo coworkingů pořádá své pravidelné akce určené právě pro lidi pracující na dálku.

Nádherná příroda

Bali je prostě… Boží. A není to jen o přeplněném Canggu, které bohužel poznamenal masový turismus. Vyplatí se vyrazit mimo město a ostrov si projet. Doufám, že si ho zamiluješ jako já.

Kdy vyrazit na Bali

Ideálním obdobím je sice období sucha, tedy květen až říjen, tehdy je však Bali nehorázně přelidněné a drahé. Doporučuji tedy spíš měsíce mezi obdobím děšťů a sucha. Hodně nomádů volí listopad – duben, kdy sice občas trochu zaprší, ale většinou to není tak zlé. A jak mi řekl kolega z práce, lepší škaredé počasí na Bali než hezké počasí v Česku.

Da Nang, Vietnam

Takzvané „Nové Canggu“ zažívá aktuálně velký boom. Da Nang ještě není tak profláklý jako jeho balijský protějšek, ale jeho popularita rychle roste.  

Proč si vybrat Da Nang jako destinaci pro digitální nomádství

Úžasné pláže

Da Nang má něco, co třeba Chiang Mai ne. Moře. Pokud jsi plážový povaleč nebo holduješ surfování, přijdeš si tu na své.

Skvělé jídlo a nízké ceny

Kdo by nechtěl ochutnat to nejlepší z Vietnamské kuchyně. Za zhruba 50 Kč se tu můžeš skvěle najíst. Přiznám se, že během svého pobytu ve Vietnamu jsem moc nevařila.

Sociální život

Díky rychle rostoucí komunitě digitálních nomádů tu najdeš spoustu akcí pro lidi pracující na dálku. Na týdenních meetupech bylo někdy až 100 účastníků.

Kdy vyrazit do Da Nang

Nejlepší obdobím pro návštěvu Da Nangu je únor až květen, kdy je tady relativně sucho a zároveň příjemné teploty.

Pozor: Do Vietnamu je nutné mít dopředu víza – jejich vyřízení může trvat až 7 dní. Na rozdíl od Thajska nebo Indonésie, Vietnam nenabízí možnost vyřízení víz na letišti.

Siargao, Filipíny

Filipínský ostrůvek se těší čím dál větší popularitě mezi nomády. Nádherná příroda, famózní pláže, živá komunita s pravidelnými akcemi, coworkingy s rychlým internetem… Co víc si přát.

Proč vyrazit na Siargao

Pláže a surfování

Siargao je známé jako hlavní surfovací destinace Filipín. Kromě toho tu najdeš fantastické pláže a křišťálově čisté moře.

Klidná atmosféra

Na rozdíl od Bali je Siargao mnohem klidnější a míň přeplněné.

Rostoucí nomádská komunita

Siargao je sice pohodové, ale nudit se tu nebudeš. Místní nomádská komunita je živá a nabízí řadu akcí.

Kdy vyrazit na Siargao

Nejlepším obdobím je březen – říjen, kdy je nejlepší počasí. Pokud jsi příznivce surfování, je vhodné vyrazit během srpna – listopadu, kdy jsou největší vlny.

Valencie, Španělsko

Pokud preferuješ evropskou destinaci nebo si chceš digitální nomádství vyzkoušet, Valencie je skvělý start. Španělské kosmopolitní město je populární mezi nomády, patří k finančně dostupnějším, a navíc leží hned u moře.

Proč je Valencie jednou z nejlepších destinací pro digitální nomády v Evropě

Perfektní poměr cena/výkon

Ve srovnání s Barcelonou nebo Madridem je Valencie pořád relativně dostupná.

Kombinace moře a města

Valencie nabízí od každého něco. Kultura, kavárny, tapas bary a dlouhé písčité pláže. Valencie navíc nabízí k pronájmu městská kola, kterými se snadno dostaneš všude po městě.

Španělská pohoda

Pohodový španělský životní styl je nakažlivý. Místní se nikam neženou a zbytečně se nestresují – ideální prostředí, kde zkombinovat work-life balance.  

Kdy vyrazit do Valencie

Nejlepším obdobím je březen – červen a říjen – listopad. Určitě se vyhni létu, kdy je ve Valencii nehorázné vedro, a zimě – řada místních bytů nemá ústřední topení!

Článek Nejlepší destinace pro digitální nomády 2026 se nejdříve objevil na Veronika on the Road.

Na své druhé pouti Camino de Santiago jsem sama ušla přes 400 kilometrů po trase Camino Primitivo – jedné z nejkrásnějších a zároveň nejnáročnějších tras Svatojakubské cesty. Potkala jsem na ní desítky poutníků, jejichž příběhy mě inspirovaly natolik, že z toho vznikla kniha. Tu jsem sama také ilustrovala a připravila pro ni veškerou grafiku.

O čem kniha Příběhy z Camina je

Veronika, spontánní cestovatelka s talentem přitahovat bizarní situace, se po ztrátě zaměstnání rozhodne vydat na svou druhou pouť do Compostely. Autostopem dorazí do španělského Ovieda, kde začíná horská trasa Camino Primitivo. Jenže uprostřed sezóny se z pouti stává závod o nocleh, místo klidu přichází chaos – a právě tehdy přichází i ty největší zázraky.

Kniha přináší nejen pohled na samotnou cestu, ale hlavně na lidi, kteří se po ní vydávají – každý z jiného důvodu, ale s podobnou touhou najít něco, co nám v životě často chybí.

Příběhy z Camina: Ukázka z knížky

Příběh vzniku knihy Příběhy z Camina

Jak jsem už zmínila, na knize jsem pracovala celkem 4 roky a vytvořila jsem pro ni kromě textů i autorské ilustrace, ilustrované mapy, veškerou grafiku a sazbu včetně poutnického merche, který si zde můžeš taky zakoupit. Byla to náročná, ale krásná cesta, která mě neskutečně bavila.

Při psaní knihy jsem měla pocit, jako bych šla celou cestu znovu – a to v době, kdy jsem sama ze zdravotních důvodů cestovat nemohla. Proto bych knihu chtěla věnovat mimo jiné všem, kteří cestovat nemůžou nebo k tomu hledají odvahu.

View this post on Instagram

A post shared by Veronika on the Road (@veronikaontheroad)

Chceš si knihu pořídit?

Po předprodeji na Donio.cz si můžeš cestopis zakoupit nově i tady na e-shopu. Pokud máš knihu už přečtenou, budu moc ráda za její hodnocení v Databázi knih.

Díky moc za podporu a příjemné počtení!

Článek Příběhy z Camina: Moje druhá kniha je tady! se nejdříve objevil na Veronika on the Road.

Jsem cestovatelka, grafička a web designerka. Ráda objevuju nové země a kultury, prošla jsem pár dálkových trekingových tras a často cestuju i sama. Mám ráda dobrý design a (nejen) o svých cestách ráda píšu.

Krátká statistika:

• procestovala jsem zhruba 10 tisíc kilometrů stopem ve cca 100 autech
• využila jsem zhruba 50x Couchsurfing, párkrát i v roli hostitele
• žila jsem v pěti různých zemích
• absolvovala jsem tři různé trasy Camino de Santiago, trek do základního tábora Everestu, a doufám, že ještě přibyde mnoho dalších
• vydala jsem jednu knížku Zažít svobodu každý den a druhá kniha se právě připravuje

Jak jsem se dostala k cestování

Cestování jsem dřív považovala za nucené zlo. Změnilo se to v mých dvaceti, kdy mě kamarádka přemluvila, abych s ní vyjela na Mallorcu. Coby chudé studentky jsme neměly peněz na zbyt, takže jsem přišla s nápadem zkusit Couchsurfing, webovou aplikaci, která nabízí ubytování u místních zdarma.

Náš Couchsurfing hostitel měl k dispozici velký byt, kde ubytovával i 10 cestovatelů najednou. Vládl tam naprostý chaos, protože počet ubytovaných se hostiteli občas vymknul z rukou. Ale byla to skvělá zkušenost. Otevřel se mi nový svět, plný dobrodružství. Cestování mě naprosto pohltilo.   

Nečekaně sólo cestovatelkou

Ještě toho roku jsem vycestovala zas. S kamarádkami z Mallorcy, co jsem znala přes Couchsurfing, jsme se vydaly do Barcelony. Bohužel se nám ale nepovedlo najít Couchsurfing pro 3 lidi, proto jsme se musely rozdělit. A tak jsem zcela neplánovaně začala cestovat sama.

Tehdy ještě neexistovaly chytré telefony, takže jsem si mapu s cestou k hostiteli načmárala na koleni při večerním čekání na letadlo. Byla jsem strachy bez sebe. Cestovat sama jsem si vůbec nedokázala představit. Jenomže jak jsem několikrát v životě zjistila, děsivé scénáře se v naprosté většině případů nenaplní. Barcelonu jsem nejen přežila, ale taky si ji naplno užila. Zjistila jsem totiž, že sám na cestách člověk není v podstatě nikdy.

Na další cesty jsem, tentokrát už plánovaně, vyrazila sama. Můj strach ze sólo cestování zcela opadl.

Servírkou na indických svatbách

Krušné začátky

Krátce po mých 21. narozeninách jsem se rozhodla strávit prázdniny v Londýně, kde jsem si přes internet hledala letní brigádu. Na místě se však ukázalo, že šlo nejspíš o podvod. Manažer restaurace, kde mi přislíbili práci i ubytování, už tam údajně nepracoval a nového člena týmu nesháněli. Byla jsem v šoku a neměla jsem kde spát. Naštěstí mě u sebe pár dní nechala jedna ze servírek.

Nechtěla jsem to vzdát a vrátit se domů. Místo toho jsem si našla Couchsurfing v Londýně a domluvila jsem si pohovor. Když jsem z pohovoru na místo servírky na arabských svatbách projížděla muslimskou čtvrtí Whitechapel, kde se nachází největší mešita v Evropě a po ulici se procházely ženy v burkách, připadala jsem si jako v Afghánistánu. Tohle byla naše cílová stanice. Soukromý arabský řidič mého nového šéfa stočil auto hned naproti mešitě, kde pobýval můj Couchsurfing hostitel. Když jsem se posadila s velkým kufrem na gauč v bytě rovněž arabského hostitele, nevěděla jsem, co tady dělám. Můj první den v Londýně byl kulturním šokem.

Práce na svatbách

Z mého hostitele se nakonec vyklubal fajn chlapík. Vzala jsem práci na svatbách a našla jsem si pronájem v nějaké evropštější čtvrti. Práce byla náročná, ale zkušenost k nezaplacení. Na pompézní indické svatby plné barev, gospelové africké nebo ultra ortodoxní muslimské svatby budu vzpomínat do konce života.

Konkrétně ortodoxní muslimské svatby byly hodně zajímavé. Na hostině byly dvě velké jídelny – zvlášť pro ženy a zvlášť pro muže. Obsluhovala jsem ženskou jídelnu, kam nesměl vstoupit jediný muž. Přicházely ženy v burkách, které hned po příchodu sundávaly. Pod burkami nosily princeznovské šaty jako Šeherezády, výrazný make-up a manikúru. Šlo o příjemné a přátelské ženy, se kterými byla legrace. Za celou dobu mé práce na svatbách se jednalo asi o nejpříjemnější hosty.

Jaké to je studovat ve Španělsku

Na výměnném studijním pobytu Erasmus+ na univerzitě ve Valencii jsem půl roku studovala na fakultě Výtvarných umění, kde jsem se dostala k mému hlavnímu oboru – web designu. Jednalo se o skvělý způsob, jak skloubit mé dvě vášně – design a cestování. Doufala jsem, že se mi jednou povede splnit si sen stát se digitálním nomádem.

Studium ve španělsku bylo nečekaně náročné, každý předmět se vyučoval i 8 hodin týdně. Do toho jsme měli spoustu domácích úkolů a akademická slovíčka ve španělštině mi dávala zabrat, ale kvalita výuky byla vysoká a škola mě bavila. Na druhou stranu, učitelé občas na hodiny docházeli s velkým zpožděním. Rekordem bylo 45 minut. Pro Španěly je pojem času zkrátka velmi abstraktní.

Na čínské Havaji

Ke konci studia se mi naskytla příležitost vyjet na výměnný studijní pobyt do Číny. Na univerzitě na ostrově Hainan jsem strávila asi měsíc a půl. Vyjeli jsme v 15 lidech a nikdo netušil, co nás na místě čeká. Realita předčila naše očekávání – každý den jsme na univerzitě 7 hodin intenzivně studovali čínský jazyk a kulturu. Za nejzajímavější ovšem považuji výlety do města (které jsme oficiálně povolené neměli, ale stejně nám to nedalo), kde jsme spatřili rozmanitost místní společnosti na vlastní oči.

Na „čínské Havaji“, oblíbené prázdninové destinaci Číňanů, kam cizinec zavítá málokdy, nebylo o komické situace nouze. Razili jsme tam natolik, že mi místní někdy dávali do rukou své děti, aby měly fotografii na památku. Číňané focení milují. Na Hainan jezdí i kvůli nafocení svatebních fotografií, často i několik (desítek) let po svatbě. Fotili se i senioři, i ti, kterým svatební šaty vůbec neseděly. Hlavně, aby vypadaly zepředu dobře. Čínu jsem si zkrátka pro svoji bizarnost a bohatou historii oblíbila.

Hned po Číně jsem strávila 8 měsíců na pracovní stáži v portugalském městě Porto. Procestovala jsem, převážně stopem, celé Portugalsko a Azorské ostrovy. Život v Portu byl moc fajn. Město má, na rozdíl od modernějšího Lisabonu, jedinečnou historickou atmosféru a místní jsou velmi přátelští.

Život v indicko-pákistánské čtvrti

Po návratu jsem využila nabídku kamarádky na spolubydlení v Londýně a vrátila jsem se zpátky do britské metropole. Začala jsem pracovat v mexické restauraci jako servírka. Bydlela jsem v indicko-pákistánské čtvrti, kde jsem byla snad jediná blondýna. Ulice, vonící po kari z místních restaurací, byly obohacené o tradiční hinduistické chrámy a obchody s indickými surovinami nebo sárím.

Čtvrť Stratford, kde jsem pracovala, má do luxusního Notting Hillu daleko, takže o problematické zákazníky nebyla nouze. Když hostům v Británii jídlo v restauraci nechutná, dostanou zpravidla dané jídlo zdarma, případně dezert. Hodně lidí tohle zneužívalo a do restaurace se chodilo zdarma najíst. Když se jednalo o celé rodiny o 20 lidech, mé nervy byly na pochodu. V Londýně jsem strávila necelý půlrok a musím říct, že mě tato zkušenost dost zocelila. Uvědomila jsem si navíc jednu věc – odteď už chci pracovat jen ve svém oboru, jako designer.

Cestování po Evropě i dál

Stopem po Izraeli

Ještě jednu výhodu měl můj pobyt v Londýně – našetřila jsem si na další cestování. Mojí první zastávkou byl Izrael a Palestina. Navštívit Jeruzalém a Mrtvé moře mě vždycky velmi lákalo. Návštěvu jsem obohatila ještě o Tel Aviv, Eilat a Betlém, ležící na palestinském území. Také zde jsem využívala Couchsurfing, abych lépe poznala místní kulturu. Překvapila mě srdečnost místních, především Palestinců. V Betlémě jsem se cítila velmi vítaně a bezpečně.

V Izraeli jsem poprvé vyzkoušela sólo cestování stopem. Izrael bývá považován za ráj autostopu, protože je dost využíván i mezi místními. Přišlo mi to jako skvělá destinace pro začátek, i když přiznávám, měla jsem trochu obavy. K mému úžasu, stopování šlo opravdu hladce. Když jsem se na jednom místě pro stopaře ocitla já a další tři kluci, asi za 10 minut zastavila starší paní a vzala nás všechny. Řidiči mě brávali i na místa, která bych bez jejich pomoci neobjevila, například liduprázdnou pláž u Mrtvého moře, kam chodí jenom místní.

Jak na cestování stopem?

Tipy na úspěšný a bezpečný autostop jsem sepsala v tomto článku.

Poprvé slyším o Caminu

Protože jsem ještě pořádně neprozkoumala svůj rodný kontinent, mé další kroky vedly na Maltu a do Itálie, kde jsme společně s kamarádkou z Česka zkoušely autostop a Couchsurfing. Náš hostitel v Neapoli byl typický jižan – pohodář, který při parkování naboural přední i zadní auto. Když mu při vaření začala hořet utěrka, se stoickým „ups“ ji nechal dohořet ve dřezu.

Od hostitele v Neapoli jsem se poprvé dozvěděla víc o pouti do Santiaga. Ta mě lákala už delší dobu, ale jít 800 km pouť celou by mě ani ve snu nenapadlo. No a tenhle, téhož času obézní pán, ušel celých 800 km. „Když jsem to zvládl já, ty to dokážeš taky!“ povzbuzoval mě. A protože to nebyl první člověk, který mi tohle za poslední měsíc řekl, bylo rozhodnuto. Půjdu Camino. A půjdu ho celé.

Camino de Santiago: Cesta, která mi změnila život

Vůbec jsem nevěděla, co od Camino Francés čekat. Na pouť jsem se vydala sama, což můžu jedině doporučit. Bez tréninku, plánů nebo informací jsem postupně objevovala kouzlo této poutní cesty. Přispěly k tomu paradoxně i zdravotní problémy. Díky potížím s koleny jsem musela zvolnit tempo natolik, že jsem nevěděla, který den to budu muset zabalit a vrátit se domů. Každý den na pouti mohl být tím posledním. Byla to obrovská lekce pokory, která mě spoustu naučila. Potkala jsem lidi s nejrůznějšími životními příběhy, stala jsem se svědkem několika zázraků a proměn.

Inspirace bylo tolik, že jsem o této cestě napsala svoji první knihu Zažít svobodu každý den aneb 800 km pěšky do Santiaga a začala jsem pořádat cestovatelské stand-upy o mém putování. Procestovala jsem s nimi republiku a potkala spoustu skvělých lidí. Mimo to jsem si našla práci v oboru a začala jsem pracovat jako grafik a web designer.

Tipy na Camino de Santiago

O pouti do Compostely jsem napsala hned několik článků. Tipy na cestu si můžeš přečíst zde.

Na treku do základního tábora Everestu

Trek do základního tábora Everestu byla jednou z nejšílenějších zkušeností v mém životě. Na trek jsem se vydala sama, bez tréninku, s mizerným vybavením a se spoustou zdvižených prstů v mém okolí. Nikdo mi nevěřil, že to zvládnu. Sama jsem měla docela nahnáno, ale nechtěla jsem, aby strach rozhodoval za mě. Podívat se do Himalájí byl můj velký sen.

Nakonec to nebylo tak děsivé, jak mi ostatní předsouvali. Nepálská krajina je úžasná. V základním táboře Everestu i Ama Dablam mě pozvali horolezci na oběd, ale zažila jsem i pár infarktových stavů, například když jsem po cestě dolů, v 5 000 metrech, chytla lehčí výškovku. Celou noc to ze mě lezlo všemi směry, ale naštěstí se můj stav po sestupu dolů zlepšil. Množství zážitků z této cesty bylo tolik, že jsem po mém návratu připravila další cestovatelský stand-up.

Autostopem přes celou Evropu

Autostop jsem si oblíbila natolik, že jsem ho ještě to léto vyzkoušela na jiné úrovni a ve spojení s wild campingem. S kamarádkou jsme dostopovaly z Rožnova až do Porta. Trvalo nám to asi 3 týdny a stoply jsme si zhruba 68 aut. Za celou dobu jsme odmítly auto jenom jednou, ostatní řidiči byli výborní. Často se jednalo o lidi, kteří dřív taky stopovali. Jeden řidič nám po vysazení dokonce další auto stopl sám.

Za nejzajímavější vozidla, co nám zastavila, považuju sanitku, která zrovna neměla pohotovost, motorky na Tour de France, profesionálního kouzelníka nebo řidiče, co si jel pro kilo kokainu (prý byl ale zrovna čistý). Po vysazení nás ještě varoval, ať jsme opatrné, že je kolem spousta divných lidí.

Druhé Camino de Santiago

Camino de Santiago je srdcovka. Kdo na něj jednou vydá, bude se chtít vrátit. A navíc, každé Camino je jiné. Před mojí druhou poutí jsem zrovna prožívala nelehké období, takže jsem cestu chtěla jít spíš pro sebe. Stačily pouhé 3 týdny na trase Camino Primitivo a život se mi změnil o 180 stupňů. Znovu jsem potkala zajímavé lidi s hlubokými příběhy a sama jsem se stala svědkem obrovské životní proměny.

Napsat o této cestě další knihu jsem původně v úmyslu neměla, ale nikdy neříkej nikdy. Takže… druhá kniha už se připravuje! Pro více info sleduj můj Facebook, ať ti nic neunikne.

Konečně digitálním nomádem

Po nástupu do nové práce jako grafik jsem si konečně vyzkoušela digitální nomádství. Nejdřív jen nanečisto, kdy jsem strávila měsíc v Itálii.  

S nástupem koronaviru se až na pár menších výletů moc cestovat nedalo, takže jsem se na čas usadila v Praze. Zlom nastal na začátku roku 2021, kdy jsem využila snad jediného letu, který byl za tuhého covidu z Česka k mání. Sebrala jsem odvahu a odjela si splnit sen – odjet na delší dobu jako digitální nomád. Strávila jsem půl roku na kanárském ostrově Tenerife.

I díky covidovým opatřením se na Tenerife vytvořila velká komunita digitálních nomádů všech profesí – designéři, terapeuti, inženýři, vysokoškolští učitelé apod. Ve volném čase jsem cestovala po ostrově, poznávala místní kulturu a navštěvovala akce pro nomády. Ceny pronájmů byly v té době velmi přívětivé, takže jsem za cca 12 tisíc měsíčně včetně poplatků bydlela v garsonce s výhledem na oceán. Možnost zaplavat si hned po práci v moři nebo nakoupit si exotické ovoce za pár centů bylo bezvadné.

Znovu začínám cestovat

Po nehodě na Tenerife jsem si od cestování musela dát na chvíli pauzu na zotavení. Krůček po krůčku jsem pak znovu ukrajovala ze svého strachu. Začala jsem menšími cestami po Česku, kdy jsem například absolvovala českou trasu Svatojakubské cesty – z Rožnova do Mikulova, a postupně jsem podnikla pár výletů do okolních zemí.

Po nějaké době jsem konečně znovu vycestovala na delší dobu do zahraničí. Splnila jsem si sen vyzkoušet si digitální nomádství v Jihovýchodní Asii, kdy jsem strávila 4 měsíce v Thajsku, Vietnamu, Malajsii a na Bali. Taky jsem se vrátila na své milované Camino – letos v červenci jsem absolvovala část Camino del Norte.

Po nedobrovolné pauze si teď cestování mnohem víc vážím. Uvědomila jsem si, že cestování není samozřejmost. Jednou přijde den, kdy už to prostě nepůjde. Tak z toho vytěž maximum.

Reportáže z mých cest najdeš na Facebooku Veronika on the Road

Článek Můj cestovatelský příběh se nejdříve objevil na Veronika on the Road.

• Proč si vybrat tuhle trasu?
• Kde začíná Camino Primivito?
• Kolik km měří Camino Primivito?
• Kdy vyrazit na cestu?  
• Srovnání s jinými trasami

Proč si vybrat tuhle trasu?

Camino Primitivo je trasou mnoha nej. Jedná se o nejstarší trasu, po které proudili první poutníci. Najdeš tady spoustu historických památek, měst, hradů, a dokonce i první poutnické útulny z 11. století (v etapě přes Hospitales). Starobylá atmosféra tě bude provázet na každém kroku. Například město Lugo v polovině cesty do Santiaga postavili Římani už kolem roku 14 př. n. l.

Trasa je sice považovaná za jednu z nejnáročnějších pro svůj horský terén, ale nemusíš mít obavy – zvládla jsem to i já, a to jsem netrénovala (nezapomínej však na důkladný strečink). Odměnou při náročnějších dnech ti ale budou výhledy na dechberoucí horské masivy Asturie. Není divu, že je Camino Primitivo považované za jednu z nejkrásnějších tras Svatojakubské pouti.

Kde začíná Camino Primitivo?

Camino Primitivo začíná ve městě Oviedo, hlavním městě asturského regionu ve Španělsku. Navštívit někdejší hlavní město Španělska stojí za to, doporučuji tedy dorazit už den předem a město si prohlédnout. Historickému jádru, složenému z barevných španělských domků, dominuje majestátní katedrála sv. Salvadora. Chrám postavený ve 13. století je dokonce zapsán na seznamu kulturního dědictví UNESCO.

Pokud chceš ochutnat místní speciality, zavítej v Oviedu na ulici Gascona, kde najdeš restaurace s typickou asturskou kuchyní. Za nejznámější jídlo se považuje fabada – jedná se o bílé fazole, doplněné paprikovou klobásou, jelitem a dalšími druhy masa. Milovníci uzenin a sýrů si přijdou na své, místní jídelníček je těžkými chody proslulý. Co se týče nápojů, za typický drink se považuje nakyslý asturský cider, který se nalévá z výšky pro zvýraznění chuti.

TIP: V Oviedu se nacházejí dva obchody Decathlon. Pokud nechceš platit za odbavené zavazadlo, doporučuji koupit si trekové hole až na místě (v příručním zavazadle hole být nesmí).

Kolik km měří Camino Primitivo?

Délka Camino Primitivo je přibližně 320 km a její absolvování ti zabere zhruba dva týdny. Trasa tě provede asturskou krajinou až do Galicie, kde se u města Melide napojuje na Camino Francés. Pro svoji délku je ideální trasou pro ty, kteří si nemůžou dovolit delší dovolenou v práci.

Pokud máš víc času, můžeš si pouť prodloužit o další týden a ze Santiaga pokračovat po Camino Finisterre až do měst Finisterre a Muxía. Tato zhruba 100kilometrová trasa tě dovede až k oceánu a stojí rozhodně za to.  

Kdy vyrazit na cestu?

Ideální doba vydat se na Camino Primitivo je obvykle od jara do podzimu. Teplé počasí a delší dny ti umožní lépe si užít krásy asturské krajiny. Pamatuj si ale, že počasí v horách může být nepředvídatelné, a je vždy dobré být připraven na změny. Severozápadní Španělsko je obecně trochu deštivější, proto si určitě vezmi pláštěnku a nepromokavé boty.

Srovnání s jinými trasami  

Camino Primivito sice nenabízí tak hustou síť ubytoven jako známější Camino Francés nebo Camino Portugués, což ale nemusí být vyloženě na škodu. Poutnické ubytovny (neboli albergue) jsou vzdálené každých cca 20-25 km, proto budeš v cílové destinaci mnohdy potkávat stejné lidi. To nabízí skvělou příležitost navázat nová přátelství a zažít atmosféru pravé poutnické komunity.

Velký přehled všech tras do Svatojakubské cesty najdeš v tomto článku.

Pro svůj náročnější profil a větší vzdálenosti mezi cílovými destinacemi trasu doporučuju spíš pro zkušenější poutníky (pro první pouť bývá vhodnější vybrat si francouzskou nebo portugalskou trasu). Taky zdroje pitné vody nebo možnost nákupu potravin někdy bývají omezenější, je tedy rozumné mít v zásobě svačinu a aspoň litr vody.

Trochu větší náročnost se ale stonásobně vyplatí – Camino Primitivo je opravdu skvostné. Absolvovat tuto trasu ve spojení s Camino Finisterre bylo jedním z mých nejkrásnějších zážitků. O Camino Primitivo + Camino Finisterre mi právě vychází druhá kniha Příběhy z Camina. Nechybí v ní ani bonus – zážitky z mého českého Camina.

Článek Camino Primitivo: Co z něj dělá NEJ trasu Svatojakubské pouti? se nejdříve objevil na Veronika on the Road.

Ať už se potřebuješ dopravit na fesťák ve vedlejší vesnici nebo podniknout dobrodružnou výpravu kolem světa, autostopem nic nezkazíš. Stačí dát na pár osvědčených tipů a především, být časově flexibilní. Protože i cesta může být cíl. A u autostopu to platí dvojnásobně.

• S cedulí je cestování stopem jednodušší. Nebo ne?
• Při stopu dej na intuici
• Jak najít správné místo na autostop
• Cestovat stopem s někým, nebo sám?
• Buď tím, koho je radost svézt
• Dej si pozor na místní zvyky
• Je cestování stopem bezpečné pro ženy?
• Moje zkušenosti s cestováním stopem
• Nejlepší a nejhorší země na autostop 

S cedulí je cestování stopem jednodušší. Nebo ne?

Mít u sebe ceduli s destinací je jedním z hlavních receptů na úspěšný stop. Je vhodné napsat na ceduli název většího města, které leží směrem, kam se chystáš. Například, když stopuješ do vesnice 50 km před Brnem, je lepší napsat na ceduli Brno. Řidiči si tak hned udělají představu, kam jedeš. Případně můžeš napsat rovnou název státu.

Na cestování stopem si určitě vezmi tlustý lihový fix. Nápis by měl být dobře čitelný i z větší dálky. Dobře ti taky poslouží pár kartonů z krabice, kterou ukořistíš třeba v supermarketu.

Rada pro sólo stopařky

Když stopuju sama, ceduli si radši neberu. Lépe se mi vymlouvá, že jedu jinam, pokud se mi řidič nepozdává. Ve dvou ovšem ceduli bereme vždycky a případné výmluvy pro řidiče si vymyslíme jiné.

Při stopu dej na intuici

99 % procent řidičů jsou skvělí. Většina lidí, kteří berou stopaře, buď v minulosti taky cestovala stopem, nebo chtějí udělat dobrý skutek. Říká se, že idioti stopaře neberou. Vždycky však dávej na svoji intuici a pokud se ti řidič nepozdává, do auta nenastupuj, případně vystup dřív.

Ze zhruba 100 autostopů jsme s kamarádkou odmítly řidiče jenom jednou se slovy, že mi zrovna přišla SMS od kamaráda, že pro nás dojede autem (nic lepšího mě v té chvíli nenapadlo). Dá se ale vymluvit i tak, že jedeš jinam (pokud nemáš ceduli), nebo že jezdíš jenom se ženami apod. Případným „nezlobte se, ale nepojedu s vámi“ taky nic nezkazíš.

Každopádně, ostatních 99 řidičů bylo výborných. Často nám i nabízeli vodu, jídlo, provedení městem, místo k přespání nebo postavení stanu. Při autostopu je tedy vhodné mít časovou rezervu a nelpět na své destinaci. Co je na cestování stopem nejlepší, je právě cesta.

Jak najít správné místo na autostop

Výběr správného místa na stop je základem úspěchu. Všemi deseti můžu doporučit mapu na stránkách Hichwiki, která funguje i jako mobilní aplikace. Najdeš tam body s konkrétními místy na stop, hodnocené lidmi, kteří je už vyzkoušeli.

Obecné tipy:

• Vždycky vybírej místa, kde se dá bezpečně zastavit. Například nájezdy na dálnici, autobusové zastávky nebo širší krajnice u silnic. Nikdy nestopuj na dálnici!
• Nejlepší je stopovat až za městy a za křižovatkami. Musí být patrné, kterým směrem chceš jet.
• Důležitá je i viditelnost. Pokud je to možné, vyvaruj se stopování za tmy.

• Pokud řidič míří do většího města, které se ti nechce prozkoumat, domluv se s řidičem, jestli by tě mohl vysadit až za městem, případně na benzince.
• Benzinky nebo parkoviště (například u motorestů) jsou ideálním místem ke stopu. Vyplatí se překonat stud a ptát se přímo řidičů. Sleduj SPZ konkrétních aut – když například míříš do Bratislavy, hledej bratislavské značky apod.
• Skvělou možností jsou řidiči kamionů. Na autostopu staví málokdy, takže se jich zkus ptát napřímo na benzinkách nebo odpočívadlech. Často jsou za společnost na cestách rádi.

• Některé země mívají u silnic speciální místa pro autostop (například Holandsko nebo Izrael). Je dobré si zjistit dopředu informace o konkrétní zemi.
• Když ti řidič nabídne svézt pouze 5 km, zatímco stopuješ do 400 km vzdáleného města, je lepší řidiče odmítnout a počkat na někoho, kdo pojede dál. Pokud se nejedná o případ, že tě řidič zaveze na místo, kde se stopuje líp.
• Pro efektivnější komunikaci s řidičem se hodí mít stažené v telefonu offline mapy (aplikace Mapy.cz mi přijde asi nejlepší), abys mohl rychle najít, kde se nachází místo, kam řidič jede.

Cestovat stopem s někým, nebo sám?

Sólo stopování se považuje za jednodušší, a s parťákem zase za bezpečnější. Ale není to pravidlo. Několikrát jsme už úspěšně stopovali i ve třech, naopak sama jsem už párkrát měla problém, aby mi někdo zastavil. Jednou jsem dokonce na místě pro stopaře čekala, až stopnou auto tři kluci, kteří dorazili přede mnou. K mému úžasu, někdo jim zastavil do 5 minut. Cestování stopem je zkrátka o štěstí.

Říká se, že dva a víc kluků to má na stopu nejtěžší. Někdy je rozumnější, když se ostatní schovají (nebo posadí o kousek dál) a po zastavení vozidla se řidiče zeptáš, jestli může vzít všechny. Většinou to nebývá problém. Už jsem to párkrát zažila z pozice stopaře i řidiče.

Buď tím, koho je radost svézt

Snaž se, abys už na první pohled působil jako někdo, komu je radost zastavit. Během stopování nenos sluneční brýle a čepici, aby ti bylo vidět do očí, a s řidiči udržuj oční kontakt. Usmívej se a zkus si zachovat pozitivní naladění. Ať čekáš, jak dlouho, to správné auto zastaví.

Pokud plánuješ cestovat stopem, dbej na osobní hygienu. Mastnými vlasy a špinavým oblečením moc dobrý dojem neuděláš. Smradlavé prádlo pravidelně per nebo pořádně zabal do sáčku a schovej na dno batohu. Není nic horšího než nabrat stopaře, který smrdí jako bezdomovec. Když nemáš možnost mýt si pravidelně vlasy, používej aspoň suchý šampon. A rozhodně si v autě nevyzouvej boty (ano, i takové historky už jsem slyšela)!

Řidiči berou stopaře převážně pro to, aby jim na cestě dělali společnost. Odvděč se řidičům za jejich ochotu tím, že si s nimi budeš povídat a bavit je svými cestovatelskými historkami. A pokud cítíš, že řidič zrovna sdílný není, nic se neděje. Ne každý stojí o konverzaci.

Dej si pozor na místní zvyky

Pozor, gesta pro autostop se v různých zemích liší. Klasický zdvižený palec funguje v Evropě a Severní Americe, ale na jiných kontinentech se zvyky různí.

• V Jižní Americe palec zpravidla nemíří vzhůru, ale směrem za stopaře.
• Naopak v Austrálii a Oceánii nebo v Izraeli se stopuje ukazováčkem, namířeným směrem k zemi.
• V některých asijských zemích je zvykem stopovat máváním ruky.

Před stopováním v exotičtějších zemích si radši nastuduj místní pravidla, aby ses neztrapnil nebo někoho neurazil. Podle Hitchwiki má v zemích jako Írán, Thajsko nebo Bangladéš palec nahoru stejný význam jako vztyčený prostředníček.

Je cestování stopem bezpečné pro ženy?

Cestování stopem je pro ženy bezpečné, pokud dodržuješ pravidlo číslo jedna – dát na intuici. Pamatuj, že není ostuda řidiče odmítnout nebo z auta vystoupit. Jak už jsem zmínila, pro sólo cestovatelky je bezpečnější nemít u sebe ceduli s nápisem, kam jedeš, pro lepší vymlouvání se řidičům.

Ať už stopuješ sama, nebo s kamarádkou, je dobré mít u sebe něco na sebeobranu, například nůž nebo pepřák. Měj ho však v autě u sebe a dopředu si vyzkoušej, jak funguje. Batoh si nikdy nedávej do kufru, ale měj ho vždycky po ruce, abys mohla případně rychle vystoupit (tohle pravidlo platí i pro muže).

Některé sólo cestovatelky nosí zejména v Asii nebo v Africe na ruce prsten a předstírají, že je v cílové destinaci čeká manžel. Už jsem slyšela i o doporučeních ofotit si pro jistotu s předstihem SPZ zastavujícího auta, a pokud se necítíš bezpečně, odeslat ji někomu známému a řidiče na to upozornit. Tuhle metodu jsem ale zatím nikdy nepoužila.

Moje zkušenosti s cestováním stopem  

Autostop patří mezi mé oblíbené způsoby cestování. Stopem jsem už procestovala zhruba 10 tisíc kilometrů v nejrůznějších evropských zemích. Mimo Evropu jsem zatím stopovala v Izraeli a Palestině. Autostop jsem vyzkoušela s partou, kamarádkou nebo kamarádem, přítelem a často i sama. V naprosté většině případů se jednalo o super zkušenost, kdy jsem potkala přátelské a milé lidi všech profesí (k nejzajímavějším patřil asi profesionální kouzelník). Většina z nich taky dřív cestovala stopem.

Několikrát se nám stalo, že nám řidiči sami nabídli na dálničních odpočívadlech svezení, aniž bychom vůbec začaly stopovat (cestovatelky zkrátka poznáš na první pohled). Jednou nám dokonce stopnul auto samotný řidič, který nás vysadil. Mezi nejzajímavější vozidla, která nám zatím zastavila, řadím sanitku, která zrovna neměla pohotovost, nebo policejní motorky na Tour de France.

Řidiči nás mnohdy zavezli mnohem dál, než původně zamýšleli, nebo nám nabídli odvoz na jiné místo, než jsme měly v plánu. Když jsme nabídku přijaly, jednalo se vždycky o skvělá místa, proto se u cestování stopem vyplatí nevázat se na své plány.

Nejlepší a nejhorší země na autostop

Autostop je hodně o štěstí. Podle mě neexistují vyloženě špatné nebo dobré země pro stopaře. Při stopování v Rakousku nás varovali, že ve Švýcarsku budeme mít problém chytnout auto. K našemu překvapení, stopování tam šlo opravdu hladce. Ve Švýcarsku nás zase varovali před Francií. Opět bez problémů. Ve Francii před Španělskem a tak dále…

Za nejlepší země na stop se obecně považují státy Východní Evropy, Island nebo Nový Zéland. Výborné zkušenosti mám se stopováním ve Francii, Skotsku nebo Izraeli.

Říká se, že nejhorší je stopování v Jižní Evropě – Španělsku, Portugalsku a Itálii. Vyzkoušela jsem všechny z těchto zemí, často i několikrát, a nikdy jsem problém neměla. Ani ve Španělsku, které je prý absolutně nejhorší. Naopak, stopování ve Španělsku mi šlo dobře, ale jak říkám, vždycky je to o štěstí. Stopem jsem se dopravila i na svou druhou pěší pouť do Compostely, trasu Camino Primitivo, o které píšu svoji novou knížku (o samotné pouti i autostopu). Více informací najdeš na mé facebookové stránce Veronika on the Road.

Článek Jak na cestování stopem? 8 tipů pro bezpečný a úspěšný autostop se nejdříve objevil na Veronika on the Road.

Kempování ve volné přírodě je zábava. Nejenže ušetříš za ubytování, ale hlavně zažiješ opravdové dobrodružství. Navíc nejsi vázaný místem k přespání, takže si můžeš ustlat i v odlehlých oblastech. Mít možnost užít si ticho v krásné přírodě a noční oblohu plnou hvězd je zážitek.  

Každopádně svoboda stanování s sebou přináší zodpovědnost. Wild camping se nedá praktikovat úplně všude. Vzít v potaz musíš nejen případný zákaz kempování, ale i další věci, jako například terén, počasí nebo zvířata.

• Je wild camping legální?
• Jak najít vhodné místo k přespání
• Pozor na stanování v bouřce!
• Jak je to s jídlem a pitím?
• Vybavení na wild camping

Je wild camping legální?

Je wild camping legální? Ano, ale ne všude! Při stanování je vždy rozumné nastudovat si dopředu pravidla konkrétní země. Například v Rakousku, Švýcarsku, Chorvatsku nebo Nizozemsku je kempování na divoko oficiálně zakázáno, nicméně zpravidla bývá tolerována jedna noc. To však neplatí v přírodních rezervacích, kde si koleduješ o vysokou pokutu. Výjimkou je bivakování nebo spaní pod tarpem. Můžeš si ho postavit prakticky kdekoliv.

Stanování nadivoko je naopak nakloněná Skandinávie, Pobaltí, Rumunsko nebo Irsko. Více informací najdeš na mapě níže.

Jak najít vhodné místo k přespání

Obecně doporučuji najít si místo dál od lidí (městské parky opravdu nejsou vhodné), postavit stan až po setmění a brzy ráno vyrazit jinam. V České republice se nicméně doporučuje to s nenápadností nepřehánět a mít na sobě nějaké reflexní prvky, případně používat baterku, kvůli myslivcům. Pravidlem číslo jedna je vždycky po sobě uklidit, chovat se tiše a místo uvést do původního stavu.

Plácek pro přespání by měl být pokud možno rovinatý, bez hrbolů, ostrých kamenů nebo větví. Vhodné je vybrat si místo v závětří, vyhýbej se ale skalním převisům kvůli padajícím kamenům. Za většího větru nebo bouřky nestavěj stan pod vysoké stromy kvůli padajícím větvím. Pozor taky na nahnilé stromy, které můžou padat!

Stan je užitečné stavět poblíž zdroje pitné vody, ale ne hned vedle řeky / potoka. V případě deště by se mohla vylít z koryta. Při spaní na pláži si lehni dál od pobřeží kvůli přílivu. Například hladina oceánu mívá tendence se posunout i v řádu pár desítek metrů!

Pozor na stanování v bouřce!  

Počasí je při wild campingu jednou z nejdůležitějších věcí, které brát v potaz. A zároveň jednou z nejpodceňovanějších. Spát v dešti sice není úplný mordor, ale pozor na bouřku! V létě můžou přijít z ničeho nic. Při spaní venku proto nezapomínej sledovat předpověď počasí (například za pomocí meteo radaru v některé z mobilních aplikací) a podle toho zvol místo přespání.

Pokud při campingu zaslechneš bouřku z povzdálí (vzdálenost mezi hromem a bleskem je kolem 30 sekund) a máš možnost schovat se do auta nebo nějaké budovy s hromosvodem, vyplatí se to využít a zůstat v úkrytu ideálně ještě 30 minut po odeznění bouřky. Pokud tuhle možnost nemáš, posaď se ideálně na suchou karimatku (nebo něco podobného). Nezůstávej sedět jen na samotné podlážce stanu a rozhodně se nedotýkej stěn stanu nebo kovových předmětů.

Při bouřce je vhodnější stavět stan do mladého lesa s nízkými stromky nebo do údolí. Rozhodně stan nestavěj na okraji louky u vysokých stromů nebo na vyvýšených místech.

Jak je to s jídlem a pitím?

U wild campingu nezapomínej na dostatečné zásoby jídla a vody. Je vhodné si dopředu zjistit, kde se po cestě nacházejí různé obchody a podle toho plánovat. Skvělou aplikací, používanou i v zahraničí, jsou české Mapy.cz, které fungují i v offline módu.

Stan je dobré stavět v blízkosti zdroje pitné vody, ale není to nutnost. Vhodným pomocníkem na cestách jsou v tomhle případě dezinfekční tablety nebo filtry na vodu, díky kterým je voda nezávadná. V evropských horách se ale většinou dá pít voda z horských potoků i bez filtrace.

Fajn pomocníkem při kempování je cestovní vařič. Při jeho používání si však dávej opravdový pozor na povrch, kde vaříš, abys nezpůsobil požár. Ideální je vařit na rovné, nehořlavé podložce. Při vaření měj vždycky pro jistotu po ruce dostatek vody.

Skladování jídla při wild campingu

Jídlo přes noc rozhodně nenechávej ve stanu. Přitahuješ tak nechtěnou pozornost medvědů a dalších lesních zvířátek. Zkušení cestovatelé radí pořádně uzavřít všechna balení a jídlo umístit do zavázané igelitky. Tu pak v ideálním případě pověs na pořádný strom cca 100 metrů od tvého tábořiště. Taška by měla být minimálně 3-6 metrů vysoko a alespoň 1 metr od kmene.

V zemích s vysokým výskytem medvědů (např. USA a Kanada) je vhodné mít u sebe sprej na medvědy. Medvědi jsou vesměs plachá zvířata, takže pokud děláš při chůzi hluk, měli by se tě vyvarovat. Někteří lidé u sebe nosí pro tyto účely rolničku.

Vybavení na wild camping

Výběr správného vybavení na wild camping je dobré nepodceňovat. Důležitou roli hrají nejen počasí a večerní teploty, ale taky délka cestování. Řadíš se spíš mezi otužilce, nebo zimomřivce? I to se vyplatí mít při nákupu na mysli. Ne nadarmo se spacáku, karimatce a stanu říká velká trojka. Právě tyhle tři věci mají nemalý podíl na komfortu tvého spaní a váhu batohu. Pokud se chystáš na dlouhodobější trek, vyplatí se investice do ultralight vybavení.

Výběr stanu na wild camping

Cena kvalitního ultralight stanu se sice pohybuje mezi 5-15 tisíci, ale ulehčí zádům i v řádu několika kilogramů. Při výběru nezapomeň, aby byl ve stanu prostor na krosnu, například v předsíňce. Případně si pořiď trochu větší stan, abys mohl dát batoh dovnitř.

Jak vybrat správný spacák

U spacáku panují celkem razantní rozdíly, co se týče ceny i hmotnosti. Péřový spacák váží i o kilo méně než syntetický spacák a umožňuje mnohem vyšší tepelný komfort. Nicméně, je dražší, náročnější na údržbu a pokud ti navlhne, na rozdíl od syntetiky ztrácí tepelné vlastnosti. Některé luxusní značky (např. Cumulus nebo Patizon) jsou však už opatřené voděvzdornou vrstvou, která péřový spacák ochrání.

Komfortní teplotou spacáku by se měly řídit převážně ženy a zimomřivější lidé. Limitní teplota se vztahuje ke sportovně založeným mužům nebo otužilejším jedincům. Na extrémní teplotu se při výběru spacáku dívat nemusíš, jedná se o teplotu, při které hrozí podchlazení nebo poškození organismu.

Na wild camping si pořiď minimálně třísezónní spacák, v zimních měsících nebo při náročnějších podmínkách (například na treku v Himalájích) zvol raději zimní spacák plněný peřím. Letní spacáky doporučuji jedině na spaní vevnitř, například v ubytovnách na Camino de Santiago.

Druhy karimatek na kempování

Na tepelném komfortu má vysoký podíl karimatka. Klasická pěnová karimatka, tě sice moc nezahřeje, ale její výhodou je nízká cena a hmotnost. Pokud si potrpíš na pohodlí, vyplatí se investice do nafukovací karimatky, která zaručuje větší pohodlí i tepelnou izolaci. Pozor ale na terén, kde stanuješ, abys karimatku nepropíchl o kámen. Samonafukovací karimatky jsou vhodnější spíš k cestování autem, protože jsou o něco těžší. Nicméně jsou zárukou komfortního spánku a rychlého nafouknutí.

Hledáš vhodný dárek pro cestovatele?

Omrkni naše cestovatelské zápisníky s originálním designem!

Článek Wild camping: Tipy, na co si dát pozor se nejdříve objevil na Veronika on the Road.

Camino Francés je na zajímavá místa opravdu bohaté. Protože tě 800kilometrová trasa provede napříč celým Španělskem, můžeš se těšit na skutečně pestrou krajinu. Od horských masivů přes nekonečnou polopoušť, louky a pastviny až po lesy tak zarostlé, že si připadáš jako v Amazonii. To vše doplněné historické skvosty, ať už jde o města, chrámy, hrady a zámky nebo umění.

Pokud si chceš paletu rozmanitosti ještě rozšířit, můžeš si cestu prodloužit až k oceánu, do městeček Finisterre a Muxíe. Dojít až na samotný konec světa, jak věřili staří Římané, je velkým zážitkem.

Jaké jsou výhody a nevýhody Camino Francés?

O tom se dočteš v tomhle článku.

Na jaká místa se na Camino Francés tedy můžeš těšit?

Pyreneje, skvělý start Camino Francés

První etapa z městečka Saint-Jean-Pied-de-Port do 28 km vzdáleného Roncesvalles je sice náročnější, ale stojí za to. Kráčet poklidnou pyrenejskou krajinou, kochat se inverzí a užívat si výhledy do okolí je skvělé zahájení poutě do Santiaga.

Chceš si Pyreneje opravdu užít? Slyšela jsem dobré ohlasy na poutnickou ubytovnu v horské vesničce Orisson, ležící zhruba 9 km od Saint-Jean-Pied-de-Port. Je však nutná rezervace předem. Kontakty najdeš na webu Gronze.com.

Alto del Perdón

Alto del Perdón neboli Kopec odpuštění, na který vystoupáš během prvních dní na pouti, je považován za jedno z ikonických míst na trase. Na 1036 metrů vysoké hoře najdeš slavné bronzové sousoší poutníků.

Vinná fontána: atrakce na Camino Francés

Rarita na Camino de Santiago. Zhruba 2 kilometry za městem Estella (které mimochodem taky stojí za návštěvu pro svoji historickou architekturu) si poutník může načepovat víno ve vinné fontáně. A to v neomezeném množství! Majitelé její obsah pravidelně doplňují. Pozor ale, ovíněný se chodí poměrně ztěžka (mám to vyzkoušeno).

Burgos

Množství památek, ubytovacích zařízení, obchodů a restaurací dělají z Burgos ideální destinaci pro den volna. Městu architektury dominuje katedrála Panny Marie, která se řadí mezi jednu z největších katedrál ve Španělsku. Její gotický interiér musíš vidět.

Sahagún: polovina trasy Camino Francés

Historické městečko, kde se prolíná arabská, židovská a křesťanská architektura, najdeš v tzv. Mesetě, nekonečné polopoušti mezi městy Burgos a León. Sahagún leží přesně v půlce cesty, takže si tu můžeš vyzvednout certifikát o absolvování poloviny trasy Camino de Santiago.

Jaké jsou další trasy Camino de Santiago?

Velký průvodce nejznámějšími trasami Svatojakubské cesty najdeš ZDE.

León

León, město zhruba 300 km od Santiaga, je známé jako město gastronomie. K objednávce libovolného nápoje v baru nebo restauraci totiž automaticky dostaneš zdarma tapas (menší porci jídla). Výborné jídlo a pití, pestrobarevná architektura, historické památky a množství služeb… co víc si přát? León je zkrátka ideálním místem, kde strávit den volna.

Astorga

Městečko s pouhými 11 tisíci obyvateli je domovem Palacio Episcopal, zámku jako z Disney pohádky, který navrhl Antonio Gaudí. Pro svoji odlehlost a malou rozlohu tady moc turistů nezavítá, takže si památku můžeš užít bez davů návštěvníků.

Hrad v Ponferradě

Hrad postavený ve 12. století sloužil jako sídlo rytířů, zajišťujících bezpečný průchod pro poutníky. Jedná se o jeden z nejzachovalejších hradů, jaký jsem kdy viděla.

Cruz de Ferro: ikonický bod Camino Francés

Cruz de Ferro je legendární vrchol s železným křížem, kam poutníci přinášejí kameny za své těžkosti a prosby. Vrcholek kopce je přímo tvořený těmito kameny. Místo bylo dějištěm i několika filmů, například Pouť nebo seriálu 3 Caminos. 

Hledáš další inspiraci na pouť?

O Camino Francés jsem napsala knížku Zažít svobodu každý den. Najdeš v ní inspirativní myšlenky, příběhy poutníků, ale i praktické rady včetně seznamu věcí, co si sbalit, nebo odpovědi na nejčastější dotazy. Více informací ZDE.

O Cebreiro

Mystická hora O Cebreiro, ze které poklidná atmosféra doslova srší, se nachází v regionu Galicie. Na vrcholu hory leží rozlehlý albergue, několik domků a kamenný kostelík, který byl ve 13. století svědkem eucharistického zázraku.

Santiago de Compostela

Co bychom to byli za poutníky, kdybychom nezmínili také náš cíl. Samozřejmostí je návštěva katedrály sv. Jakuba, kde najdeš hrob stejnojmenného apoštola. Nezapomeň ovšem ani na návštěvu města. Projdi si starodávné uličky ze žulových domků, ochutnej místní specialitu pulpo a la gallega (chobotnici po galicijsku) nebo tradiční pivo Estrella Galicia. Za návštěvu stojí i městský park, odkud je skvělý výhled na město.

Článek Camino Francés: 10 + 1 míst, která musíš navštívit se nejdříve objevil na Veronika on the Road.

Pamatuj, že batoh na Camino by měl v ideálním případě vážit maximálně 10 % tvé tělesné váhy. Měj na paměti, že na zádech potáhneš i vodu a trochu jídla. Na Svatojakubskou pouť si tedy vezmi jen to nejnutnější. A pokud na něco zapomeneš, nebo to spotřebuješ, dá se to po cestě v pohodě dokoupit.

Pokud na cestě neplánuješ kempovat, vystačíš si bohatě s 30 litrovým batohem. Větší velikost batohu tě bude lákat brát s sebou zbytečnosti. 30 litrový batoh se navíc v pohodě vejde do letadla jako příruční zavazadlo.

• Hygienické potřeby
• Oblečení na Camino de Santiago
• Vychytávky, co si určitě sbalit
• Pokud chceš po cestě kempovat
• Obecné tipy pro cestování nalehko

Hygiena na Camino de Santiago

Asi si největší zátěž (zejména u holek) tvoří hygienické potřeby. Šampon, kondicionér, sprchový gel, prášek na praní, případně prostředek na mytí nádobí (pokud plánuješ kempovat). Tohle všechno se dá nahradit jediným produktem – šamponem 2 v 1. Tedy, v našem případě 5 v 1. Pokud chceš jít Camino nalehko, vezmi si jen 100 ml lahvičku.

Z dalších hygienických potřeb, co si sbalit na Camino de Santiago, můžu doporučit krémové deodoranty. Váží málo a fakt fungují! Jejich přírodní složení je navíc šetrné k pokožce. Samozřejmostí jsou taky kartáček s pastou a pro případ nouze kapesníčky.

Co si sbalit na Camino de Santiago za oblečení

Oblečení vybírej s rozumem. Například flísová mikina váží mnohem míň než svetr. Při chůzi se navíc zahřeješ, takže si toho moc neber. Zkušení trekaři doporučují tzv. pravidlo tří – troje spodní prádlo, troje ponožky, troje trička (z toho jedno na spaní). Ano, každý den si musíš prát. Ale na to máš přece šampon 5 v 1.

Z dalšího oblečení doporučuji:

• Flísovou mikinu
• Pláštěnku, případně nepromokavou větrovku
• Kraťasy (v teplých měsících)
• Dvoje legíny (případně lehké kalhoty), z toho jedny na spaní
• Sportovní podprsenku
• Pokrývku hlavy

Co si sbalit na Camino de Santiago za vychytávky

Zkušení poutníci doporučují tyto vymoženosti, co si vzít na Camino de Santiago:

• Spínací špendlíky – prádlo v noci zpravidla neuschne. Pro všechny případy měj s sebou pár sichrhajsek, kterými si schnoucí spodky připneš na batoh. Dělá to tak skoro každý poutník, a navíc budeš vypadat jako pravý hipster.
• Trekingové hole – říká se, že ulehčují nohám až 30 % tělesné váhy. Pamatuj, že na zádech potáhneš i batoh. Stoprocentně si je vezmi, jinak riskuješ zdravotní potíže.
• Měsíčková mast – natírej si jí chodidla každý večer jako prevenci proti puchýřům. Skvěle funguje i na popáleniny od slunce.
• Náplasti na puchýře – občas tomu hold neunikneš. Buď tedy připraven/a. Hodí se i sandály na přezutí pro případ, že by se puchýře vymkly kontrole. V případech nouze je fajn střídat boty.

• Špunty do uší a maska na oči na spaní – v poutnických ubytovnách na Camino de Santiago nebudeš na pokoji sám. Jednu místnost může sdílet až 100 lidí. A protože mezi námi existují i echt zařezávači nebo hyperaktivci, svítící baterkami v nekřesťanské hodiny, nezapomeň se náležitě vybavit, ať se vyspíš do růžova.
• Lehký batůžek, případně plátěná taška – abys nemusel/a chodit po městě s krosnou, až se ubytuješ v albergue (jak se také říká poutnickým ubytovnám).
• Doklady a hotovost – kartou se na dost místech platit nedá.
• Opalovací krém – další z věcí, co si stoprocentně sbalit na Camino de Santiago. Vezmi si ho, i když hlásí zataženo. Počasí se může mýlit a nezapomeň, že většinu času strávíš venku.
• Léky, pokud nějaké bereš – zpravidla se hodí ibuprofen, případně něco proti průjmu. Někteří poutníci nedají dopustit na hořčík.
• Zápisník – cestování přináší spoustu inspirace.

Sháníš originální zápisník na cesty?

Velký výběr cestovatelských zápisníků s originálním designem najdeš na našem e-shopu.

Když chceš po cestě kempovat

Pokud plánuješ spát na cestách venku, dej si obzvlášť pozor při výběru vybavení. Nejvíc se dá zádům ušetřit (nebo přitížit) u tzv. velké trojky – spacáku, stanu a karimatky. Pokud chceš vzít cestování nalehko opravdu poctivě, zvaž investici do ultralight vybavení.

I když nemáš kempování v plánu, nezapomeň doma lehký spacák, případně vložku do spacáku. Na poutnických ubytovnách nejsou peřiny! Dobrou volbou je například letní spacák z Decathlonu, který váží jen 0,6 kg.

• Kdy je nejlepší doba vydat se na Svatojakubskou cestu? Velký přehled všech tras najdeš v tomhle článku.

Obecně – jak se sbalit nalehko

Univerzální rada zní – když u některé věci váháš, jestli si ji vzít, nebo ne, nechej ji doma. Karty, šaty, knížka, krém po opalování, lak na vlasy… Všechno se dá případně dokoupit. Záda ti poděkují. Ze seznamu věcí, co si sbalit na Camino de Santiago, vyškrtni i ešus a nádobí (pokud neplánuješ spávat ve stanu). Většina ubytoven má vybavené kuchyně.

Obecně při cestování nalehko platí – pokud jedeš na týden, sbal se, jako bys jel/a na víkend. Pokud jedeš na měsíc, sbal se, jako bys jel/a na týden. Ovšem u Svatojakubské cesty laťku posouváme ještě o level výš – ať je cesta jakkoliv dlouhá, sbal se, jako bys jel/a na tři dny. Buen Camino!

Chystáš se na Camino de Santiago?

Více informací a tipů včetně odpovědí na nejčastější dotazy o Svatojakubské pouti najdeš v rozšířeném vydání knihy Zažít svobodu každý den.

Článek Co si sbalit na Camino de Santiago, aby záda netrpěla se nejdříve objevil na Veronika on the Road.

• Camino Francés
• Camino Portugués
• Camino del Norte
• Camino Primitivo
• Camino Finisterre
• Camino Inglés
• Via de la Plata
• Jak najít ubytování

Camino Francés: Trasa pro nováčky na Camino de Santiago

Pokud jdeš pouť Camino de Santiago poprvé, doporučuje se obecně trasa Camino Francés, případně Camino Portugués. Historie Camino Francés sahá až do 11. století (předtím se využívalo Camino Primitivo kvůli obsazení většiny Španělska Maury). Není proto divu, že na francouzské trase vznikly mnohé vesnice i města právě díky pouti do Santiago de Compostela. Některé vesnice mají dokonce Camino i ve svém názvu (například Bercianos del Real Camino).

Camino Francés začíná ve francouzském městě Sant-Jean-Pied-de-Port na úpatí Pyrenejí. Jeho délka je okolo 800 km, které ti zaberou přibližně 30 – 38 dní chůze. Záleží na tvém tempu a počtu dní volna – den odpočinku si doporučuji dopřát zhruba jednou týdně, případně podle potřeby. Svatojakubskou cestu si ale můžeš přizpůsobit na základě svých možností a začít ji blíž Santiagu, nebo si cestu naopak prodloužit a vyjít už z Francie, kudy vede tzv. Via Podiensis.

Camino Francés: Výhody trasy Camino de Santiago

Ubytování – Na francouzské poutní cestě najdeš nejhustší síť albergues, neboli poutnických ubytoven. Obvykle zde od sebe leží zhruba 4-5 km, až na úsek mezi městy Burgos a León, tzv. Mesetou. Na většině trasy však nemusíš pouť příliš plánovat, o místě noclehu se dá rozhodovat i za pochodu.

Rozmístění služeb – Camino Francés je nejlépe vybavené co se týče pítek s pitnou vodou, obchodů, kaváren a služeb obecně. Nemusíš s sebou tahat kvanta vody (opět až na Mesetu, kde je lepší mít u sebe alespoň litr vody) nebo jídla. V každém větším městě najdeš i fyzioterapii, co se specializuje na poutnické potíže.

Rozmanitost trasy – Protože na Camino Francés přejdeš Španělskem od východu na západ, můžeš sledovat, jak se krajina mění. Pyrenejská panoramata tě dovedou až na nekonečnou polopoušť Mesetu, kterou projdeš do zeleného regionu Galicie, jehož hlavním městem je Santiago de Compostela.

Vinná fontána – Rarita, kterou najdeš pouze na Camino Francés. Zhruba 2 km za městečkem Estrella leží vinná fontána, kde si každý poutník může načepovat neomezené množství vína. Mí přátelé z Británie zde dokonce zvažovali strávit den volna.

• Jaká místa na si na francouzské trase nesmíš nechat ujít? Dočteš se v tomhle článku.

Camino Francés: Nevýhody trasy

Frekventovanost – Každá mince má dvě strany. Protože Camino Francés patří mezi nejoblíbenější trasy na Camino de Santiago, potkáš tady opravdu hodně lidí. Velkou výhodou jsou zajímavá setkání a inspirativní příběhy, na druhou stranu popularita Camino Francés je poslední dobou tak enormní, že trasa začíná praskat ve švech. Slyšela jsem o nutnosti rezervovat během hlavní sezóny ubytování s předstihem, případně si na cestu vzít stan / tarp, nebo aspoň karimatku.

• Aktuální informace o vytíženosti francouzské trasy najdeš na Facebook skupině Svatojakubská cesta – fórum.

Kdy vyrazit na Camino Francés

Ideální doba, kdy vyrazit na Camino Francés, je podle nejnovějších informací mimo hlavní sezónu, tedy od října do března. Vyhneš se tak davům a užiješ si cestu bez stresu a nutnosti rezervace ubytování. Mimo hlavní sezónu je sice otevřených méně albergues, přesto je jejich koncentrace na francouzské trase tak vysoká, že bys neměl/a mít s ubytováním problém.

Snaž se vyhnout startu o velikonočních svátcích, mezinárodních státních svátcích (například Svátek práce), a pokud možno i v letních měsících. Ubytoven je sice na Camino Francés dostatek, a během hlavní sezóny navíc otevírají další, ale v hektičtějších měsících si s sebou přesto vezmi pro jistotu aspoň karimatku.

Camino Francés je krásná cesta a rozhodně stojí za to. Šla jsem ji jako svoji první pouť do Santiaga a můžu ji vřele doporučit. Právě množství zajímavých poutníků, rozmanitost trasy a dostupnost služeb z něj dělají skvělý zážitek. O této cestě jsem napsala také knihu Zažít svobodu každý den.

Co dělat, když nemůžu najít ubytování?

Občas se to může stát. Pokud je vše obsazeno a další ubytovna se nachází moc daleko, doporučuju zeptat se na faře. Kněží občas mívají volné pokoje pro poutníky. Můžeš to zkusit i v místním baru, kavárně nebo restauraci. Místní někdy mívají volné pokoje, které ti můžou na jednu noc pronajmout. Žádný stres, Camino se o tebe postará.

Camino Portugués: Trasa Camino de Santiago, kterou Češi milují

Kde je moře, tam jsou Češi – tohle pravidlo platí i na Caminu. Možnost strávit putování podél oceánu v relativně jednoduchém terénu přitahuje na Camino Portugués zejména národy střední Evropy, pro které je moře vzácnost.

Přestože Camino Portugués oficiálně začíná v portugalské metropoli Lisabon, většina poutníků volí start v severnějším městě Porto, odkud se říká, že je cesta zajímavější. Trasa z Porta měří zhruba 260 km, takže ti zabere kolem 10-14 dní.

Camino Portugués: Výhody trasy

Délka – Na rozdíl od Camino Francés ti na klasickou trasu z Porta postačí zhruba 14 dní, takže si ji může dovolit i člověk s pracovními závazky.

Moře – Camino Portugués z Porta nabízí dvě možné trasy – pobřežní a vnitrozemskou. Pobřežní trasa je sice o přibližně 20 km delší, ale zato se můžeš po cestě okoupat v oceánu.

Relativně jednoduchý profil – Profil portugalské trasy do Santiago de Compostela není tak obtížný jako například na Camino del Norte. Zvládnou ho tedy i rodiny s dětmi nebo senioři.

Kultura – Na Camino Portugués máš jedinečnou možnost zažít portugalskou i španělskou kulturu. A mimochodem – Porto patří mezi jedno z nejhezčích evropských měst.

Nevýhody trasy Camino Portugués

Frekventovanost trasy – Camino Portugués může být v letních měsících frekventovanější, proto je v daném období rozumnější ubytování rezervovat alespoň den s předstihem, zejména na posledních 100 km. Odsud bývá obecně poutníků do Compostely ještě o něco více.

Kdy vyrazit na Camino Portugués

Na Camino Portugués můžeš vyrazit v podstatě kdykoliv během roku. Nejvhodnějsí doba, kdy se vydat na portugalskou trasu, je mimo letní měsíce, tedy od cca poloviny září do začátku června.

Trasa není tak masivně frekventovaná jako Camino Francés, takže o prázdninách se to s rezervací zhruba den předem dá bez problémů zvládnout. Když máš štěstí a narazíš na klidnější den, tak dokonce ani nejsou potřeba. Pokud si však chceš pouť užít bez většího plánování, klidnější měsíce jsou dobrá volba.

Chystáš se na Camino de Santiago?

Tipy na cestu, kompletní seznam věcí, co si sbalit na Svatojakubskou pouť, a praktické rady od zkušené poutnice najdeš v novém, rozšířeném vydání knihy Zažít svobodu každý den aneb 800 km pěšky do Santiaga.

Camino del Norte: Nejkrásnější trasa Camino de Santiago

Krásná krajina, panenské pláže, mohutné útesy a bujná vegetace, ale i náročný terén a deštivé počasí – to všechno je Camino del Norte. Trasa vedoucí severními regiony Španělska – Asturií a Bilbaem se řadí mezi nejhezčí, ale zároveň nejnáročnější trasy na Svatojakubské poutní cestě. Její délka cca 865 km ti zabere přibližně 35 – 42 dní.

Camino del Norte: Výhody trasy

Krajina – Jak už bylo zmíněno, Camino del Norte se považuje za nejkrásnější trasu Camino de Santiago. Vzhledem ke klimatu zůstává zdejší krajina svěže zelená a díky pěšímu putování prozkoumáš i méně známá místa a pláže bez turistů. A protože je většina trasy podél pobřeží, nezapomeň si vzít v létě plavky!

Klima – Zdejší oceánské klima bývá k pěšímu putování shovívavé – letní teploty okolo 20-25°C jsou na putování ideální.

Camino del Norte: Nevýhody trasy

Déšť – Na Camino del Norte je dobré počítat s nepředvídatelným počasím. Na severu Španělska často prší, zejména v období říjen – březen, kdy jsou navíc mnohé ubytovny uzavřené.

Náročnost – Osobně jsem Camino del Norte zatím nešla, ale proslýchá se, že trasa není zrovna med. Zejména ze začátku je terén dost kopcovitý a kolem větších měst tě pro změnu čeká hodně asfaltového povrchu.

Hodně lidí – Oceán a krásné vyhlídky lákají na Norte dost lidí, a proto zejména v létě se vyplatí ubytování alespoň den předem rezervovat, případně si vzít stan nebo tarp.

Kdy vyrazit na Camino del Norte

Ideálním obdobím, kdy vyrazit na Camino del Norte, se v poslední době jeví začátek května, kdy otevírají mnohé poutnické ubytovny. Další možností je přelom září – říjen, kdy jsou ještě některé albergue otevřené, ale lidí už potkáš méně. Pro více informací ohledně otevření jednotlivých ubytoven koukni na web Gronze.

Camino Primitivo: Horská trasa plná historie

Camino Primitivo, začínající ve městě Oviedo, je původní trasou pouti do Santiago de Compostela. Najdeš zde ruiny původních ubytoven z 10. století, historická města i kamenné kostelíky. O této trase, na kterou jsem se dopravila stopem, píšu svoji novou knihu. Pro více informací sleduj moji facebookovou stránku.

300kilometrová cesta této trasy je něco pro horské fajnšmekry. Během zhruba 2týdenního putování si užiješ skvělé výhledy na horské masivy Asturie a přímo božský klid. Camino Primitivo totiž moc lidí nevyhledává a s hledáním ubytování to není takový ultramaraton. Počítej však s tím, že ubytovny jsou poměrně daleko od sebe (zhruba 12-25 km), takže pokud chceš mít klid v duši, během hlavní sezóny si můžeš ubytování rezervovat dopředu (ale před pár lety jsem to zvládla i bez rezervací). Profil trasy Camino Primitivo je sice trochu náročnější, ale stojí to za to.

Camino Inglés: Pokud máš na pouť málo času

Camino Inglés patří mezi nejkratší trasy Camino de Santiago. Jeho 112 km ti zabere jen zhruba 5 dní. Hodí se tedy pro ty, co si nemůžou vzít v práci delší volno, a zároveň si chtějí užít atmosféru pouti a krásnou krajinu. Terén Camino Inglés navíc není moc náročný a to nejlepší – moc lidí ho nevyhledává. S ubytováním bys tedy neměl/a mít zásadnější problém. Aktuální informace najdeš na Facebook skupině Svatojakubská cesta – fórum.

Camino Finisterre: Prodloužení trasy Camino de Santiago

Nestačilo ti to a po příchodu do Santiaga bys ještě šel/šla dál? Můžeš! Zhruba 3-5denní Camino Finisterre tě dovede až na samý konec světa, jak se věřilo ještě ve středověku. Jedná se o krásnou cestu k oceánu, kde je zajímavé poznávat nové poutníky, co absolvovali jiné trasy Camino de Santiago a z Compostely pokračují dál. O cestě do Finisterry jsem se více rozepsala v tomto článku.

Vía de la Plata: Cesta pro náročné

Vía de la Plata je trasou pro zkušené poutníky, kteří chtějí prozkoumat ohnivou Andalusii, a zároveň si můžou dovolit delší volno. Jejich úctyhodných 1000 km ti totiž může zabrat až 1,5 – 2 měsíce. Je nutné počítat taky s většími vzdálenostmi mezi poutnickými ubytovnami nebo obchody. Odměnou ti ovšem budou zajímavá místa na trase, a především méně poutníků. S rezervacemi si tedy nemusíš lámat hlavu. Pro trasu Vía de la Plata je vhodnější vybrat si období listopad – březen, kdy panují příznivější teploty.

Camino de Santiago trasy: Jak najít ubytování?

Nejlepším zdrojem informací ohledně poutnických ubytoven na Camino de Santiago je web Gronze. Najdeš tu nejen dostupné albergues na konkrétní trase, ale i jejich otevírací dobu – některá ubytování můžou být mimo hlavní sezónu zavřená. Vyplatí se stáhnout si i některé z mobilních aplikací, kde také najdeš seznam ubytoven na Svatojakubské cestě – např. Buen Camino, Camino Pilgrim nebo Camino Ninja.

Článek Camino de Santiago trasy: Jakou si vybrat a kdy vyrazit? se nejdříve objevil na Veronika on the Road.

• Kup si pokud možno jednosměrný let
• Navštiv Finisterru a Muxíi
• Finisterra, nebo Muxía?
• Na pouť jedině s prošlápnutými botami!
• Čím míň věcí, tím líp
• Vezmi si trekingové hole
• Sichrhajsky – super vynález
• Deník s sebou!
• Špunty do uší a maska na spaní – k nezaplacení
• Jak je to s vodou a jídlem?
• Jít s někým, nebo sám?

Na Camino de Santiago ideálně s jednosměrným letem

Pokud jsi časově flexibilní, vřele doporučuji koupit si pouze jednosměrnou letenku. Zpáteční let dává smysl jen v případě, že máš fixní datum návratu, např. kvůli práci. Pokud domů nespěcháš, je lepší si později pár stovek připlatit za dražší let, ale zato půjdeš pouť v klidu a bez stresu. Potkala jsem poutníky, kteří měli na Camino přesně vyhraněný čas, a pak si museli cestu zkrátit vlakem nebo autobusem klidně i o 300 km, aby let stihli. Osobně jsem kupovala letenku až zhruba dva dny před příchodem do Santiaga (pak jsem šla ještě k oceánu).

I se zpáteční letenkou se však dá cesta užít bez přílišného plánování. Vyplatí se však mít časovou rezervu v rozmezí pár dní.

Navštiv Finisterru a Muxíi

Pro mnohé poutníky Svatojakubská cesta v Santiagu nekončí. Najdou se takoví, kteří pokračují až k oceánu, na samý konec světa, jak věřili staří Římané. Do přímořských měst Finisterra a Muxía pokračuje tzv. Camino Finisterre, které můžu vřele doporučit. Ze Santiaga sem jezdí i pravidelné autobusové linky.

Dojít (nebo dojet) až k oceánu je velký zážitek. Až tady jsem pocítila pravý konec mého putování. Říká se navíc, že se západem slunce nad oceánem po skončení Camina uvidíš konec svého starého Já a nový začátek. Můžu potvrdit.

Finisterra, nebo Muxía?

Camino Finisterre se zhruba 30 km před oceánem rozděluje na dvě trasy, které vedou do dvou pobřežních měst – Finisterra a Muxía. Spojuje je pobřežní Camino, dlouhé 28 km, ale na obě místa se dá dostat také autobusem.

Finisterra – opravdový ráj

Pokud nemáš čas navštívit obě lokality, co si vybrat? Rozhodování mezi Finisterrou a Muxií je poměrně ošemetné, protože obě města mají něco do sebe. Finisterra je přímořský ráj s dlouhými písčitými plážemi a prázdninovou atmosférou. Najdeš tu stylové kavárny, hipísácké obchůdky, pláže s tyrkysovou vodou… Skvělé místo, kde zregenerovat po dlouhé cestě a užít si trochu zábavy.

Muxía

Osobně nedám dopustit na Muxíi. Oproti Finisteře je klidnější a menší, jedná se spíš o takovou rybářskou vesničku. Mně však její poklidnost zcela vyhovovala. Jedná se o ideální místo, kde po pouti do Santiaga meditovat a reflektovat, co se poutník naučil. Člověk tu zkrátka cítí opravdový pokoj v duši. A neboj, i tady se najdou hezké pláže.

Každému však sedí něco jiného a záleží, jakému zakončení pouti dáváš přednost. Osobně jsem nejdřív šla do Finisterry a pouť ukončila v Muxíi.

Jakou trasu Svatojakubské cesty si vybrat?

Přehled nejznámějších tras Camino de Santiago najdeš v tomto článku.

Na Camino de Santiago jedině s prošlápnutými botami!

Pokud nechceš cestu vyloženě protrpět, rozhodně si vezmi prošlápnuté boty! I za cenu, že se ti během poutě můžou trochu rozpadat. Nové boty je lepší rozšlapávat aspoň pár měsíců. Obuv si před cestou radši pořádně otestuj. Pokud se v ní necítíš moc pohodlně, vezmi si jiné boty. Na pětidenní pouť po Česku jsem si vzala novější trekovky a na patě mi pak zůstal kostěný výrůstek… To nechceš.

Co se týče bot, doporučuji si na Camino de Santiago vzít taky boty na přezutí. Jestli plánuješ trasu delší než 10 dní, vezmi si radši sandály. Pokud se ti udělají puchýře, je fajn střídat při chůzi boty. Na kratší pouti si vystačíš se žabkami.

Co si sbalit na Camino de Santiago? Čím míň věcí, tím líp!

Pamatuj, že v ideálním případě by měl batoh na Camino vážit maximálně 10 % tvé tělesné váhy. Na dlouhodobém putování ucítíš na zádech každý gram. Při balení tedy upřednostni co nejlehčí varianty věcí, které si bereš. Platí to například pro spacáky, u kterých je lepší zvolit lehčí, půlkilové verze. Dobrou volbou za rozumnou cenu je třeba malý spacák z Decathlonu. Pokud jsi otužilec, vystačíš si i s tenkou vložkou do spacáku.

• Další tipy, co si sbalit na Svatojakubskou cestu najdeš v tomto článku.

Mám si vzít na pouť do Santiaga trekingové hole?

Další z věcí, co můžu doporučit, jsou rozhodně trekové hole. Říká se, že ulehčují nohám až 30 % tělesné váhy. Najdou se takoví, kteří ušli stovky kilometrů i bez nich, ale pokud nechceš riskovat zdravotní problémy, určitě si je pořiď.

Pozor, trekingové hole ti do příručního zavazadla nepovolí, takže budeš muset zavazadlo buď odbavit, nebo si hole koupit na místě. Osobně doporučuji druhou možnost, např. už zmíněný Decathlon je ve Španělsku a Portugalsku poměrně rozšířený.

Sichrhajsky – super vynález!

Další ze skvělých vychytávek. Protože se doporučuje brát si s sebou málo oblečení kvůli váze batohu (například stačí mimo jiné troje ponožky a troje spodní prádlo), je potřeba si denně prát. Oblečení ale málokdy přes noc uschne, proto je užitečné mít s sebou pár sichrhajsek neboli spínacích špendlíků, kterými prádlo připneš k batohu. Neboj, mívá to tak vícero poutníků. Na sichrhajsky nedám dopustit i na jiných cestách.

Deník s sebou

Určitě si s sebou vezmi zápisník! Camino de Santiago přináší spoustu inspirace a zajímavých myšlenek. Až se vrátíš do každodenního shonu, je fajn se prostřednictvím poznámek z pouti k moudrosti Camina vracet. Vybírat můžeš z našich poutnických zápisníků s originálním designem, se kterými budeš na pouti za hvězdu.

Špunty do uší a maska na oči – k nezaplacení

Po náročném dni je potřeba se vyspat. Ubytovny pro poutníky, tzv. albergues, jsou sice fajn volbou za přijatelnou cenu (zpravidla se pohybuje kolem 5-15 euro za noc), kde navážeš spoustu nových přátelství. Právě poutnická sounáležitost je důvodem, proč se albergues doporučují jako ideální ubytovací volba na Camino de Santiago.

Má to ale i stinné stránky. Počítej s tím, že v albergues můžeš sdílet pokoj třeba i s dalšími 50 lidmi. Je proto nutné vzít si s sebou špunty do uší a masku na spaní!! A to i v případě, že tyto věci běžně nepoužíváš. Špunty do uší si kup ideálně už v Česku. Ve španělských nebo portugalských lékárnách je sice seženeš taky, ale za mnohem vyšší cenu.

Co dalšího si vzít na Camino de Santiago?

Kompletní seznam věcí na Camino a odpovědi na nejčastější dotazy najdeš v rozšířeném vydání knihy Zažít svobodu každý den.

Jak je to s vodou a jídlem na Caminu?

Se zásobami jídla a pití to zbytečně nepřeháněj. Pokud se vydáváš na některou z klasických tras (například Camino Francés), obchod najdeš v každé vesnici. Není tedy potřeba nakupovat zásoby. To samé s vodou – na Francouzské trase byly pítka s pitnou vodou každých cca 4-5 km (proto se tato trasa doporučuje nováčkům – díky frekventovanosti obchodů, pítek a ubytování). U jiných tras poutě Camino de Santiago můžou být vodní zdroje méně časté, ale voda se dá načerpat také v restauracích nebo u místních. Ve Španělsku i Portugalsku je voda z kohoutku pitná.

Jít na Camino de Santiago s někým, nebo sám?

Obecně se doporučuje vydat se na pouť radši sám. Člověk je tak víc otevřený novým zkušenostem a lidem. Většina poutníků jde Camino sama, a proto jsou všichni na pouti velmi otevření a vytvoří se skvělá parta.

Pokud si na sólo cestu netroufáš, je dobré se s parťákem aspoň občas rozdělit, abys na pouti měl/a čas i pro sebe a na poznávání nových lidí i sebe sama. A pokud parťáka na Camino de Santiago teprve hledáš, zkus třeba stránku Svatojakubská cesta-fórum.

Co můžu ještě z vlastní zkušenosti doporučit, je dobré mít své tempo a nevázat se příliš na lidi. Pamatuj, že se jedná o tvoji cestu, kterou si koneckonců musíš prožít sám/sama. Pokud například kápneš na super lidi, kteří ale ujdou třeba 30 km denně, což ti přijde moc, vyplatí se poslechnout svoje tělo a na skupinu se nevázat. Také se mi to na pouti párkrát stalo a oproštění od fajn skupiny mi nakonec přineslo nové zkušenosti a skvělé zážitky. Kromě těla poslouchej i svoji intuici, která na Caminu dostává výbornou příležitost se rozvíjet.

Článek Camino de Santiago: 10 tipů na cestu se nejdříve objevil na Veronika on the Road.